Egypt

Egypt, země pyramid, faraónů, písečných pláží, zlatavého slunce a pestrobarevného vodního světa.

Egypt

Doporučujeme: Nadace Tomáš Krsek Foundation | podpora nadaných českých studentů.

Historie Egypta - Jak se žilo v Egyptě - Smrt

Smrt i před tisíci lety znamenala smutek a pláč a neměnila na tom nic ani obrovská víra starých Egypťanů v posmrtný život. Ačkoli se někteří autoři, v souvislosti s mumifikací a magickými formulemi, domnívají, že Egypťané věřili v návrat zpět do svého těla a života, který kdysi opustili, domnívám se, že se jedná o mylnou interpretaci. Texty totiž jasně dokazují, že Egypťané nevěřili na vrácení se mrtvého na tento svět: "... Nikdy již nevstoupíš na zem, abys spatřil sluneční světlo ...". Jejich víra byla mnohem hlubší a složitější, ale to bychom se pouštěli na příliš tenký led. Co se týká stáří egyptské populace, můžeme v odborné literatuře najít mnoho různících se údajů. Obvykle se odborníci snaží pracovat s průměrným věkem. A tak se můžeme dočíst, že průměrný dožitý věk byl u mužů 27 let a žen 22 let, nebo 39 a 35 let. Jaký tedy byl věk osob, které přežily všechny dětské choroby a nestaly se potravou dravé zvěře? Ideální věk podle samotných Egypťanů byl 110 let. Tohoto stáří se samozřejmě dožil jen málokdo, z dochovaných záznamů známe pouze čtyři osoby, které se dožily tohoto stáří: Ptahotep (vezír krále Džedkareho), Pepi II. a ještě dva šťastlivci. Podle většiny studijí se muži dožívali asi o pět let déle než ženy. Důvodem byly pravděpodobně časté a leckdy velmi složité porody, které ženu neobyčejně zatěžovaly. Věk průměrného egyptského "starce" se tedy pohyboval někde okolo 50 - 55 let.

Aby duše zemřelého mohla dále žít, musela být zachována jeho tělesná schránka. K tomuto účelu vyvinuli Egypťané složitý proces mumifikace, který ve své nejdokonalejší formě trval 70 dní. Samotná mumifikace, její postupy a používané nástroje a látky, se postupně vyvíjela. Své dokonalosti dosáhla někdy ve Střední říši, koncem Nové říše a hlavně v období Ptolemájovců pak výrazně upadala. Způsob mumifikace záležel i na majetnosti dotyčného, resp. pozůstalých, kteří za službu platili. Nejdražší a nejsložitější způsob mumifikace si ve zkratce uvedeme. Tělo bylo nejprve důkladně omyto a odchlupeno. Následně pomocí speciálního nástroje a roztoku byl odstraněn mozek proraženou čichovou kostí. Potom byly odstraněny vnitřnosti z dutiny břišní a hrudníku, a to malým otvorem vedeným v levém podžebří. Na svém místě muselo zůstat pouze srdce. Vyjmuté vnitřnosti byly po očištění a vysušení uloženy v tzv. kanopách, což byly jakési kamené nádoby tvaru váz s kamenným víkem. Někdy byly vnítřnosti ukládány do dřevěných skříněk, či rakviček a později baleny do látky a buď ukládány zpět do dutiny břišní, nebo mezi stehna mumie. Po vyjmutí vnitřností následovalo vysoušení těla pomocí pytlíků s natronem, kterými bylo tělo vyplněno a kolem dokola obklopeno. Spolu s natronem, absorbujícím vlhkost, urychlovalo vysoušení slunce a někdy i oheň. Doba vysušování byla pravděpodobně 30 dní. Po vysušení bylo tělo očistěno palmovým vínem s kořením a nakouřeno kadidlem. Dutinu lebeční zaplnili pryskyřicí a tělovycpali plátnem napuštěným pryskyřicí, hlínou s pískem, pilinami nebo slámou. Někdy vkládali do očních důlků umělé oči ze skla, kamene, dřeva, kosti nebo jen látky s naznačeným okem. Následně byla hlava natírána olejem a tělo parfémováno. Pak tělo zabalili do látky, ovázali prsty a u krále na ně nasadili zlatá pouzdra. Pak opět potřeli hlavu olejem a ovázali ji obinadly a znovu natřeli olejem. Následně obinadly omotali končetiny a tělo. Jednotlivé vrstvy obinadla natírali pryskyřicí a někdy mezi ně vkládali amulety. Toto byl nejdražší způsob mumifikace, který byl u krále dokončen ještě zlatou posmrtnou maskou. Levnější verze mumifikace se obešla bez vyjmutí mozku a vnitřní orgány byly místo vyjmutí rozpuštěny roztokem cedrového oleje, nalitého do řitního otvoru. Třetí nejlevnější forma mumifikace spočívala pouze v omytí těla a vysušení natronem.

Následovaly akty obětování a pohřebního průvodu, který obsahoval přísně dodržované náležitosti. Když průvod dorazil ke hrobu, započal kněz s obřadem očišťování a obřadem otevírání úst, který měl oživit všechny smysly zesnulého. Následovala řada obětí a uložení rakve na své místo. Nakonec byla na své místo uložena i pohřební výbava. Zemřelému byla pak pravidelně prováděna úlitba a přinášeny oběti. Faraónům byly vystavěny zádušní chrámy, které měly svůj stálý personál, který se staral o chod chrámu a o denní přinášení obětí.

Autor článku: Martina M., Faraon.wz.cz

TOPlist