Egypt

Egypt, země pyramid, faraónů, písečných pláží, zlatavého slunce a pestrobarevného vodního světa.

Egypt

Doporučujeme: Nadace Tomáš Krsek Foundation | podpora nadaných českých studentů.

Pyramidy v Egyptě

Egypt a pyramidy

Egyptské pyramidy jsou zvláštní stavby typu pyramidy, které byly ve starověkém Egyptě s přestávkami budovány od doby vlády panovníka Džosera ze 3. dynastie

  Zobrazit více >

Egypt a pyramidy

Egyptské pyramidy jsou zvláštní stavby typu pyramidy, které byly ve starověkém Egyptě s přestávkami budovány od doby vlády panovníka Džosera ze 3. dynastie až do doby prvního krále 18. dynastie Ahmose I., tedy po dlouhé období přibližně 1 500 let, jako hrobky (případně kenotafy) králů a později také některých jejich významných manželek a matek (podle prozatím neprokázané domněnky rakouského egyptologa Petera Jánosiho měla od 4. dynastie hrobka královny podobu pyramidy jen tehdy, stal-li se její syn panovníkem). Každá z pyramid byla ovšem nikoli samostatnou izolovanou stavbou, ale součástí celého rozsáhlého plánu funkčně (především nábožensky) propojených budov; proto je přesnější hovořit ne o pyramidách, ale o pyramidových komplexech. Jejich standardní součástí, vedle pyramidy samotné, byl v ideálním případě údolní chrám, vzestupná cesta, zádušní chrám a tzv. satelitní pyramida. Jednotlivé stavby se nicméně od sebe mohou značně lišit, a to nejen v architektonických jednotlivostech, ale i koncepčně, což zpravidla vypovídá o proměně náboženských představ. V jejich okolí zejména za Staré říše vznikaly rozsáhlé nekropole s hrobkami členů královské rodiny, dvorních hodnostářů a jiných příslušníků společenské elity. V době Nové říše se motiv pyramidy, ovšem bez doprovodných staveb, stal součástí pohřební architektury soukromých hrobek.

Egypt -  Královské pyramidové komplexy

Královské pyramidové komplexy ve své době měly nejen velký význam náboženský a ideologický, ale také politický a hospodářský. Organizace staveb vyžadovala existenci přísně organizované byrokracie ovládající z jednoho centra všechny zdroje společnosti. Odhaduje se, že na pyramidových projektech mohla být různým způsobem zainteresována až 1/4 nebo 1/5 všech obyvatel země. Po dokončení stavby a v souvislosti se zde provozovaným posmrtným kultem v jejich blízkosti vznikala tzv. pyramidová města, do nichž bylo soustředěno hospodářské a personální zázemí kultu.

Partneři
Pracovní oděvy
Firma TomisCZ se specializuje na pracovní oděvy a další ochranné pracovní prostředky. Dodává také pracovní oděvy na zakázku dle požadavku zákazníka. Pracovní oděvy mohou být včetně loga firmy formou potisku několika technologiemi.
Podlahy Barkotex
Společnost Barkotex Praha s.r.o. nabízí svým zákazníkům komplexní služby v oblasti pokládky podlahy. Je možné si vybrat podlahy zajímavých dekorů, různých zátěžových tříd, dle způsobu pokládky a cen. Podlahy společnosti Barkotex se vyznačují vysokou kvalitou. Sledují současné trendy a přesto jsou nadčasové.

Egypt - přesný počet pyramid není znám

Přesný počet egyptských pyramid není znám: některé jsou doloženy písemnými prameny a nebyly doposud objeveny či identifikovány, jiné už zcela zanikly; badatelé odhadují, že v současné době jich existuje přibližně sto. Do tohoto orientačního počtu jsou zahrnovány jak samotné pyramidy (s výjimkou satelitních), tak stavby, které sice byly jako pyramidy plánovány, ale nakonec byly dokončeny v podobě jiné (např. jako mastaba v případě Raneferefovy hrobky).

Egypt - vznik nejznámějších pyramid Chufuova, Rachefova a Menkaureova v Gíze 

Za vrcholné období doby stavitelů pyramid je považována vláda 4. dynastie, kdy vznikly nejznámější z pyramid – Chufuova, Rachefova a Menkaureova v Gíze; ty jsou také pokládány za první (a jediný do současnosti zachovaný) z tradičních divů světa. Právě ony a z nich obzvláště pyramida panovníka Chufua (označovaná někdy jako Velká pyramida), v mnoha ohledech jedinečná a odlišující se ostatních staveb tohoto typu, byly nejpozději od středověku předmětem pozornosti autorů nejrůznějších žánrů. Vzhledem k tomu, že se zánikem staroegyptské kultury a znalosti hieroglyfického písma se vytratilo i povědomí o původním účelu pyramid, staly se předmětem spekulací, jejichž cílem bylo tyto stavby začlenit a interpretovat v rámci určitého historického (například biblického) kontextu. V polovině 19. století vznikl až do současnosti živý zvláštní proud reflektující staroegyptskou kulturu a zejména pyramidy (odtud označení pyramidologie) v duchu hermetismu a esoteriky jako nositele odvěké moudrosti či zvláštních tajemství, která jsou zde „zašifrována“ a která třeba „odhalit“. V nejnovější době bývají nejrůznějšími způsoby dávány do souvislosti s údajnou existencí mimozemských civilizací nebo s dávnými a současné vědě neznámými lidskými kulturami disponujícími pokročilými technologiemi (např. Atlantida). Společným znakem všech těchto teorií je, že odmítají akceptovat nejen primární účel pyramid jako hrobek, ale i jejich datování egyptologií, takže posouvají dobu jejich vzniku hlouběji do minulosti; všechny tyto představy ovšem stojí mimo rámec vědy a nejsou egyptologií akceptovány.

Egyptské pyramidy

Egypt - Červená pyramida - Dáhšúr

Rozměry Pyramidy:
strana základny: 220 m
výšky pyramidy: 104 m
sklon stěny: 45°

Červená pyramida se nachází asi 4 km severně od Lomené pyramidy nedaleko vesnice Dáhšúr. Její jméno jí dala barva místního růžového vápence, z něhož je postavena, proto je také někdy označována jako Růžová pyramida. Místní obyvatele ji nazývají el-Haram el-vatvat, tedy Netopýří pyramida. Její původní jméno pravděpodobně znělo "V záři se zjevuje Snofru." První průzkum pyramidy provedl v roce 1839 Perring, následován Lepsiusem v roce 1843. Opravdu podrobný a důkladný průzkum však provedla až německá archeologická expedice vedená Stadelmannem v roce 1982. Hrozba rozdrcení západní chodby a horní komory v Lomené pyramidě vedly nejen k rozhodnutí postavit pro krále Snofreva novou pyramidu, ale i k přehnané opatrnosti. Výsledkem toho je, ze Červená pyramida má ze všech egyptských pyramid nejostřejší úhel. Jádro tvoří bloky růžového vápence z lomů ležících několik set metrů jihozápadně od pyramidy. Dokonce se zachovaly i zbytky dvou přístupových ramp, spojujících lomy s jihovýchodním nárožím. Na základovou plošinu však byly použity bloky kvalitního vápence z lomů v Tuře. Z téhož materiálu bylo i vnější obložení pyramidy. Na vápencových blocích jsou zachována četná graffita, svědčící o místě uložení bloku nebo době a průběhu stavby. Vchod do pyramidy leží v severní stěně, asi 4 m východně od severo-jižní osy a asi 28 m nad zemí. Za vchodem se chodba svažuje do úrovně základny, kde se chodba mění na vodorovnou a ústí do první předsíně. Po krátké pasáži následuje druhá předsíň, která je umístěna přesně ve vertikální ose pyramidy. Obě předsíně mají stejně rozměry a jejich boční stěny a přečnělkové klenby jsou tvořeny z velkých, dobře opracovaných bloků bílého vápence. V jižní stěně druhé předsíně, ve výšce 8 m nad podlahou, je vchod do pohřební komory. Komora je orientována v východo-západním směru na rozdíl od severo-jižní orientace obou předsíní. V pozdějších době byla pohřební komora poškozena. Z podlahy zloději vytrhali několik vrstev bloků, stěny a strop jsou zčernalé sazemi od pochodní. Podzemí pyramida byla až do nedávné doby zčásti zaplavena spodní vodou. V době Snofrevovy smrti byla pyramida dokončena, přesto není jednoznačně dokázáno, zda byl Snofru v Červené pyramidě pohřben. Snofru postavil ne jeden, ale hned několik pyramidových komplexů. První ze Snofruových pyramid byla postavena v Médúmu. Původní záměrem stavitelů bylo postavit pyramidu stupňovitou, o čemž svědčí první a druhá stavební etapa. Z neznámých důvodů se Snofru asi kolem 16. roku své vlády rozhodl opustit pohřebiště v Médúmu a založit si nové v Dáhšúru. Snad ho k tomuto rozhodnutí vedly nové náboženské ideje a s nimi také nová koncepce královské hrobky ve tvaru jehlanu. Problémy s výstavbou nové pyramidy – Lomené, v Dáhšúru, přiměly panovníka k urychlené přestavbě pyramidy v Médúmu na pravou (třetí stavební etapa), aby měl připravenou alespoň jednu hrobku pro případ, že by nestihl dokončit novou, kterou měla být Červená pyramida. Pro úplnost je nutno uvést, že podle nových archeologických poznatků byl Snofru stavitelem i stupňovité pyramidy v Síle. Ve které pyramidě byl nakonec pohřben, nelze jednoznačně říci. Ani v jedné se nenalezly jeho tělesné pozůstatky nebo přesvědčivé důkazy o uložení panovníka.

Egypt - Červená pyramida - Dáhšúr

Egypt - Červená pyramida - Dáhšúr 2

Egypt - Džedkareova pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,5 m
sklon stěny: 52°
výška 52 m

Za Menkauhorova syna bývá považován jeho nástupce Džedkare. Některé nepřímé doklady z českých vykopávek v Abúsíru však nevylučují možnost, že oba panovníci byli bratři (Niuserreovými syny), nebo dokonce bratranci. Džedkareova pyramida v Jižní Sakkáře se původně jmenovala "Džedkare je krásný", dnes ji však místní lidé říkají "Strážní pyramida". Jako první ji zkoumal Perring a krátce po něm i výprava Lepsiova. V roce 1880 pronikl do jejího podzemí Maspero, který hledal texty pyramid. Na rozdíl od abúsírských pyramid došlo u Džedkareovy a u následných pyramid 6. dynastie k některým významným změnám v budování pyramid. Nápadný je rozdíl v konstrukci jádra. K jeho stavbě bylo použito malých nepravidelných kusů vápence, které byly spojeny hlinitou maltou a zformovány do zhruba 7 m vysokých stupňů. Původně jich bylo šest, dnes zhruba tři nejnižší. Zbytek pyramidy tak dosahuje výšky 24 m. Většina obložení z bílého vápence byla strhána zloději kamene již v dávné minulosti, přesto se zejména na severní straně dochovalo v překvapivě dobrém stavu. Vchod byl umístěn na severní straně pyramidy v dlažbě dvora asi 2,5 m západně od severo-východní osy. Nad vchodem stála původně tzv. severní kaple, po níž se dochovaly jen zcela nepatrné stopy. Chodba se zpočátku svažuje až posléze ústí do malého vestibulu. V něm se podařilo nalézt střepy z rozbitých nádob. Za vestibulem se chodba mění na vodorovnou a hned na začátku je zátaras z červené žuly, který tvořila trojice mohutných padacích bloků. Na konci chodby při vstupu do předsíně pohřební komory je poslední žulová blokáda. Panovníkův posmrtný příbytek tvořily tři místnosti. Vedle předsíně a pohřební komory ještě místnost se třemi výklenky, sklad pohřební výbavy. Sedlový strop předsíně a pohřební komory (sklad měl strop plochý) byl zkonstruován ze tří nad sebou umístěných vrstev mohutných vápencových bloků. U západní stěny stál pohřební sarkofág. V něm kdysi odpočívala mumie panovníka s hlavou k severu. V sutinách pohřební komory se podařilo nalézt pozůstatky asi padesátiletého mumifikovaného muže. Vzhledem k tomu, že sestupná chodba je zčásti dosud uzavřena původní blokádou, kterou zloději obešli, není příliš pravděpodobné, že se jedná o tělo panovníka. Před východní stranou pyramidy stál zádušní chrám. Chrám byl z velké části poškozen zloději kamene. Kultovní pyramida u jihovýchodního nároží měla třístupňové jádro. Strana pyramidy byla asi 15,5 m dlouhá a výška dosahovala 16-ti m. Uprostřed severní stěny, těsně nad úrovní základny, byl vchod do podzemí. Na konci svažující se chodby byla jediná komora. Pyramidu obklopovala nevelká ohradní zeď. Velikost, členitost a originalita celého komplexu naznačuje významné společenské postavení její majitelky. Podle některých důkazů se dá soudit, že mezi smrtí svého manžela a nástupu jejího syna (Venise?) na trůn sama vládla. Může tomu však být i naopak. Královna mohla mít urozenější původ než samotný Džedkare, který by ji tak vděčil za legitimitu na trůn. Tento jev nebyl v egyptských dějinách zas tak neobvyklý. V každém případě je i její komplex důkazem narůstající úlohy a společenské postavení královen v době 5. dynastie.

Egypt - Pyramida neznámé královny (Džedkareovy manželky?)

Rozměry pyramidy:
strana základny: 41 m
sklon stěny: 62°
výška 21 m

K severovýchodnímu nároží ohradní zdi kolem Džedkareovy pyramidy a zádušního chrámu přiléhá další, mnohem menší pyramidový komplex. Nemá údolní chrám ani vzestupnou cestu. Tvoří ho pyramida s malým kultovním zádušním chrámem. Komplex má vlastní ohradní zeď. Vzhledem k jeho poloze, zejména začlenění do komplexu Džedkareova, je s největší pravděpodobností připisován panovníkově manželce. Její jméno se zatím nepodařilo objevit. Výzkum komplexu zatím není úplný. Pyramida měla původně třístupňové jádro postavené podobným způsobem jako vedlejší Džedkareova pyramida. Dnes je možno uprostřed rozvalin spatřit hluboký kráter a do něho od severu směřuje hluboký příkop. Zádušní chrám je postaven velice originálně a mnohdy i improvizovaně, neboť bylo nutné přizpůsobit normy místním podmínkám. Do chrámu se vcházelo ze západu, což souviselo se snahou komunikačně jej propojit s vedlejším královským chrámem. Součástí komplexu byla i malá kultovní pyramida. Jak bylo obvyklé, tak i ona stála u jihovýchodního nároží.

Egypt - Džoserova (Necerichetova) pyramida zvaná Stupňovitá - Sakkára

Rozměry pyramidy:
1. etapa – základní mastaba
strana základny: 71,5 m
2. etapa – přestavba na pyramidu
strana základny: 109 x 121 m
výšky pyramidy: 62,5 m

Na světě je jen málo památek, které by v dějinách lidstva měly tak významné místo, jako je Stupňovitá pyramida v Sakkáře. Spolu se stavbami, které ji obklopují, tvoří hrobový komplex druhého panovníka 3. dynastie Necericheta, známého spíše pod pozdějším jménem Džoser. Bez nadsázky lze říci, že komplex je významným mezníkem ve vývoji monumentální architektury v Egyptě a na celém světě. V Džoserově pyramidě byla poprvé uskutečněna myšlenka monumentálního královské hrobu ve tvaru pyramidy. Stavbu vedl později zbožtěný Džoserův syn Imhotep. Počátky archeologického výzkumu jsou spojeny s Napoleonovým tažením na přelomu 18. a 19. století. V roce 1821 se podařilo pruskému generálovi Johanu Heinrichovi von Minutolimu otevřít přístupový tunel vedoucí od severu pod Stupňovitou pyramidu. Podzemní galerii pod pyramidou a v ní asi 30 mumií z Pozdní doby objevil v roce 1837 anglický badatel Perring. Krátce po něm zde pracovala i německá expedice vedená Lepsisem. Opravdu systematické výzkumy zahájil až ve dvacátých letech minulého století anglický archeolog Cecil Firth. K němu se záhy připojil mladý francouzský architekt Lauer. Po něm se komplexem zabývalo ještě řada odborníků, ale za převážnou část výzkumů vděčí egyptologie především jemu. Celý areál Stupňovité pyramidy nebyl vymezen pouze ohradní zdí, ale také obrovským příkopem o rozměrech 750 x 600 m a šířce 40 m. Účel tohoto příkopu není zatím znám. Ohradní zeď zdobí výklenky po celém obvodu, mezi nimiž bylo 15 nepravidelně rozmístěných vstupních bran. Pouze jedna, ve východním průčelí, poblíž jihovýchodního rohu byla skutečná. Do komplexu se stupuje jediným vchodem. Tvoří ho chodba, na jejíž konci jsou v kameni napodobena dvě otevřená křídla obrovských vrat. Za nimi pak cesta do nitra komplexu pokračuje dlouhou chodbou či síní s 20 páry vápencových sloupů, které dosahovaly výšky 6 m. Celému komplexu vévodí Stupňovitá pyramida, které je již zkoumána několik desítek let. Nových poznatků přibývá avšak spousta otázek zůstává dosud nezodpovězených. Výzkumy prokázaly, že původní stavební projekt Stupňovité pyramidy byl několikrát změněn a její současná podoba je výsledkem dlouhodobého vývoje s prvky experimentu a improvizace. Na počátku měla stavba podobu mastaby (M1), která byla postupně dvakrát rozšířena, nejprve rovnoměrně na všech čtyřech stranách (M2), následně pak pouze k východu (M3). Mastaba získala již v etapě M3 stupňovitý tvar. Stupňovitá mastaba byla posléze v dalších dvou etapách přestavěna nejdříve na čtyř (P1) a nakonec na šestistupňovou (P2) pyramidu, která měla obdélníkovou, východo-západně orientovanou základnu. Důvody pro přestavbu mastaby na pyramidu nejsou zcela vysvětleny. Podle některých egyptologů k přestavbě došlo z náboženských důvodů. Podle dalších měla Stupňovitá pyramida představovat gigantické schodiště, po kterém by mohla duše zemřelého panovníka stoupat vzhůru k nebesům. Pyramida také mohla představovat počáteční pahorek, který se při stvoření světa vynořil z pravodstva. Podle českého astronoma Křivského se stavitelé hrobky nechali inspirovat tvarem vycházejícího a zapadajícího slunce, kdy za určitých podmínek dochází k iluzi deformace slunečního kotouče do tvaru stupňovité pyramidy. Stavba by tedy vyjadřovala ideje slunečního náboženství, kdy by se král stal nesmrtelným jako slunce, každý večer by umíral, aby se ráno znovu narodil. Při stavbě bylo použito několika jednoduchých a efektivních metod. Vrstvy zdiva nebyly uspořádány ve vodorovných, ale do středu skloněných vrstvách, což výrazně zvyšovalo stabilitu stavby. Základním stavebním materiálem byly vápencové bloky velikosti sušených cihel z hlíny. Původní přístupovou cestu do podzemí pyramidy tvoří od severu tunel umístěný v podlaze zádušního chrámu v severo-jižní ose původní stavby M1. Na jeho začátku je schodiště, na konci pak svislá šachta, jejíž horní část procházela původně celou nadzemní stavbou M1 až na střešní terasu. Na dně šachty, v hloubce asi 28 m, se nachází pohřební tzv. žulová komora. Nad jejím stropem je ještě jedna komora tzv. manévrovací,ve které byla mumie připravována na spuštění do komory pohřební. Spouštěla se kruhovým otvorem v její podlaze, který byl poté uzavřen žulovou zátkou o hmotnosti 3 tun. Z pohřbu se dochovaly pouze nepatrné kosterní pozůstatky. Složitý systém chodeb a komor obklopující pohřební komoru vytváří skutečný labyrint. Je velmi obtížné určit, které části představují původní projekt a které jsou pozdějším dílem zlodějů. V bezprostředním sousedství pohřební komory jsou čtyři galerie vzájemně spojené chodbami. Některé z nich nikdy nebyly dokončeny. Přibližně ve stejné fázi, ve které vznikala pohřební komora, bylo podél východního průčelí hrobky vyhloubeno jedenáct asi 30-ti metrových hlubokých šachet, z jejíchž dna vybíhaly směrem k západu chodby, které byly vzájemně mezi sebou spojeny. Šachty byly připraveny pro pohřby členů královské rodiny. Ve stavební fázi M3 byly vchody do šachet překryty zdivem tohoto rozšíření. Jižně od pyramidy je tzv. jižní dvůr o rozměrech 180 x 100 m. Na jeho jižním straně se nachází tzv. Jižní hrobka. V hloubce 30 m byl uložen sarkofág orientovaný východo-západním směrem. Hrobka byla pravděpodobně vytvořena ve stejné době, ve které vznikala Severní, pod masivem pyramidy. Na rozdíl od ní však již byla orientována severo-jižně. Rozdílnost v orientaci jinak téměř totožných hrobek je vysvětlována odklonem od astrálního kultu ke kultu slunečnímu. Význam této komory není zcela znám. Mohla symbolizovat tzv. jižní hrob v Abydu, nebo mohla určitým způsobem sloužit při svátku Sed. Před severní stranou pyramidy byl umístěn zádušní chrám – centrum panovníkova kultu. Svou delší osou je orientován východo-západně.

Egypt - Džoserova (Necerichetova) pyramida zvaná Stupňovitá - Sakkára

Egypt - Džoserova (Necerichetova) pyramida zvaná Stupňovitá - Sakkára 2

Egypt - Chabova (Vrstvená) pyramida - Záwijit al-Arján

Mezi Gízou a Abúsírem, západně od vesnice Záwijit el-Arján, na zvýšeném pahorku na okraji pouště lze spatřit pozůstatky dvou pyramid ze Staré říše. V celé memfidské oblasti mají zajímavý primát, obě jsou nedokončené. Starší a více zachovalá je egyptology označována jako Vrstvená. Místní lidé jí říkají podle jejího vzhledu el-Haram el-meduwara, v překladu tedy Kulatá pyramida. Často je přisuzována panovníku 3. dynastie - Chabovi, a to zejména podle nepřímých důkazů. V mastabě severně od pyramidy bylo nalezeno osm alabastrových nádob nesoucích jméno tohoto panovníka. První průzkum a velice stručný popis provedl Perring již v roce 1839. Ve své publikaci ji také stručně zmiňuje i výprava Lepsiova. V první polovině 20. st. následovaly další dvě výpravy. Výzkum těchto výprav zůstal nedokončen a navíc získané poznatky se výrazně liší. Do současnosti tedy podrobný výzkum proveden nebyl, k čemuž přispívá i fakt, že lokalita se nachází v uzavřené vojenské oblasti. Pyramida byla projektována jako stupňovitá. Není však jasné, kolik stupňů mělo být. Odhaduje se, že mezi 5 a 7. Délka strany měla být 84 m, sklon vrstvy jádra 68°. Jádro bylo stavěno metodou dovnitř skloněných vrstev. Obložení z bílého vápence mělo být budováno současně s vrstveným jádrem. To však nalezeno nebylo, z čěhožarcheologové usuzují, že pyramida nebyla nikdy dokončena. Podzemní část v mnohých ohledech připomíná Sechemchetovu pyramidu, avšak její plán je poněkud jednodušší a vývojově pokročilejší. Přístupová cesta do podzemí se nachází vně pyramidy poblíž severovýchodního nároží. Zpočátku má tvar příkrého schodiště vedoucího k otevřenému příkopu směrem k západu. V místě, kde protíná severo-jižní osu pyramidy, je přerušena vertikální šachtou. Z jejího dna je přístup do horizontální chodby ve tvaru písmene U. Z chodby odbočuje 32 hřebenovitě uspořádaných skladištních komor určených k uložení panovníkovy pohřební výbavy. Další chodba vedoucí rovněž ze dna vertikální šachty vede do pohřební komory, umístěné přesně v ose pyramidy. V komoře se nenacházelo nic, co by svědčilo o uložení sarkofágu. Chodba je navíc tak úzká, že by vůbec nebylo možno sarkofág do pohřební komory dopravit. Poblíž Vrstvené pyramidy leží zbytky stavby, o které se soudí, že je o nedokončenou pyramidou. Tvoři jí čtvercová základní plošina, na níž mělo být postaveno jádro pyramidy. Podle této plošiny lze usuzovat, že délka strany pyramidy měla být něco málo přes 200 m. Uprostřed nedokončené stavby je obrovská, východo-západně orientovaná jáma. Na jejím dně byly položeny velké vápencové a žulové bloky, které tvořily základ pohřební komory. V západní části jámy je oválný sarkofág z červené žuly. Nitro pyramidy pravděpodobně skrývá další neprozkoumané prostory, o čemž svědčí Barsantiliho pozorování z roku 1903, kdy jámu při prudkém lijáku naplnila voda, která následně prudce klesla o jeden metr. Zatím není zcela jasné, komu vlastně pyramidy patřila. V současnosti se většina archeologů shoduje, že pyramida patřila některému panovníkovi ze 4. dynastie, a to zejména podle způsobu stavby a použitého materiálu. V případě majitele pyramidy již taková shoda není.

Egypt - Chabova (Vrstvená) pyramida - Záwijit al-Arján

Egypt - Chendžerova pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 52,5 x 52,5 m
sklon stěny: 55°
výška 37,4 m

Poslední královská pyramida, kterou se zatím podařilo identifikovat. Tento panovník vládl jen krátce (5 let). Jeho pyramida je v jižní Sakkáře asi 200 metů od anonymní a kilometr na JV od Šepseskafovy mastaby. Odkryl ji Jéquiér (stejne jako anonymní) roku 1931. Z nadzemní části toho moc nezbylo. Byla postavena z nepálených cihel a pokryta vápencovými bloky. Špičku zdobil pyramidion z černé žuly. Ohrazená byla dvěma ohradními zdmi (vnitřní z vápence a vnější z nepálených cihel). V SV rohu byla satelitní pyramida. Pyramida byla orientována přibližně severo-jižním směrem. Zádušní chrám byl na východní straně. Vchod byl na západní straně poněkud jižně od středu. Do pyramidy se vchází schodištěm, jenž je vytesáno do přírodní skály (má 53 schodů), za ní je třikrát zalomená a místy rozšířená chodba, ze které vedou tři průchody k pohřební komoře. Tato komora je opět sarkofágem. Vytesána je z jednoho kusu křemene vážícího asi 60 tun, který překrývá mohutné křemenné víko. Nad ním je strop ze dvou proti sobě vzepřených vápencových kvádrů. Sarkofág zde již hotový byl dopraven a zapasován do jámy o hloubce 12 m. Hřbet střechy je překlenut ještě klembou z cihel. Celá podzemní část, a to platí i o satelitní pyramidě (o rozměrech 26 x 26m), je výborně zachována. Hrobka je opět vyloupena. Zádušní chrám se nezachoval. U severní strany pyramidy byly nalezeny zbytky kaple a v ní střepy s fragmenty jména Chendžer. Také se zde našla i jeho soška (na ní je modelován s rouškou nemes a s ureem na čele). Měl poněkud negroidní rysy.

Egypt - Chufuova pyramida zvaná Velká - Gíza

Rozměry pyramidy:
strana základny: 230,38 m
výšky pyramidy: 146,5 m
sklon stěny: 51° 50´ 35´´

Egypt - Chufuova pyramida zvaná Velká - Gíza "Chufu je na obzoru", tak pojmenovali stavitelé největší ze všech egyptských pyramid. Obklopena legendami a tajemstvím vždy vzbuzovala úžas, úctu a zároveň i pochybnosti, zda je vůbec dílem lidských rukou. Sotva by bylo možné uvést jména všech, kteří se ji snažili prozkoumat a popsat. Fascinovala již antické autory Herodota, Strobona, Diodora i Plinia. Velká pyramida je cílem, nebo alespoň důležitou zastávkou na cestách evropských návštěvníků Egypta a poutníků do Svaté země. Například na samém konci 16. století tu byl Harant z Polžic a Berzružic, v 17. století Melton. Teprve na přelomu 18. a 19. století se začaly postupně prosazovat archeologické a vědecké pracovní postupy. V roce 1837 zkoumali Velkou pyramidu Vyse a Perring. Jejich díla jsou dodnes cenným vědeckým pramenem. V 60. letech 18. století objevil anglický diplomat a cestovatel Nathaniel Davison dolní odlehčovací komoru a tunel, který ji spojuje s Velkou galerií. Lepsius se během své výpravy do Egypta v letech 1843 - 1844 věnoval zejména struktuře pyramidy. Vyslovil názor, že jádro tvoří skloněné vrstvy kamenného zdiva. S Lepsiovou teorií nesouhlasil Petrie, který pyramidu důkladně prozkoumal v letech 1881 - 1882. Výsledek jeho výzkumů v gízských pyramidách je jedním ze stěžejních egyptologických děl o pyramidách. Slavnou památkou se zabýval i Borchardt, který se zaměřil na objasnění původního způsobu vyměření a orientaci základny, na rekonstrukci stavebních etap. V roce 1954 se podařilo egyptským archeologům Malláchovi a Iskanderovi objevit při jižní straně pyramidy dvě jámy s dvěmi pohřbenými loděmi. Východní byla otevřena a loď byla rekonstruována ve své původní podobě. Druhá, západní jáma zůstává zatím neotevřena. Byla pouze zkoumána mikrokamerou. Ve druhé polovině 80. let minulého století výrazně přispěli ke zkoumání pyramidy francouzští architekti Dormion a Goidin přesnými geofyzikálními měřeními vnitřní struktury jádra. Chufu pravděpodobně opustil královskou nekropoli v Dáhšúru proto, že zde již nebylo místo pro velký pyramidový komplex a ani zřejmě vhodné lomy s dostatečnou zásobou vápence. Svou pyramidu se rozhodl postavit na okraji Libyjské pouště u dnešní Gízy. Skála byla upravena do přibližně vodorovné plošiny. Pouze uprostřed byl ponechán skalnatý výčnělek, který usnadnil a zpevnil konstrukci jádra pyramidy. Úprava plošiny a zaměření základny proběhly v několika fázích. Staří Egypťané používali jednoduchých a přitom relativně přesných pracovních metod. Horizontální rovinu určili pomocí kanálků naplněných vodou, pravý úhel získali konstrukcí trojúhelníka s poměrem stran 3:4:5. Materiál na stavbu jádra byl získáván přímo na místě v lomech jihovýchodně od pyramidy. Pyramida jako taková byla vybudována pomocí celé soustavy ramp. Borchardt a Lepsius se domnívali, že zdivo jádra bylo uspořádáno do skloněných vrstev. Nedávné francouzské geofyzikální výzkumy však ukázaly, že jádro netvoří kompaktní kamenné zdivo, ale že obsahuje také velké nepravidelné prostory vyplněné čistým pískem. Pískem naplněné komory pomáhaly účinně rozkládat tlaky uvnitř pyramidy. Bylo by zajímavé zjistit, do jaké míry je Velká pyramida horou kamene a do jaké písku. Vnější stěny jádra tvoří mohutné bloky uspořádané do vodorovných vrstev. Nyní je jich 203, původně jich snad bylo 210 (nejvyšších 7 bylo strženo). Jejich výška kolísá od 1 do 1,5 m. Stěny byly mírně konkávní, což mělo přispět k lepší stabilitě pláště pyramidy. Obložení, dodnes na několika místech dochované, tvořily velké bloky jemného bílého vápence. Mezi jádrem a pláštěm byla ještě vrstva menších kamenů spojených maltou, které usnadňovaly vazbu obou materiálově a konstrukčně odlišných druhů zdiva. Vrcholek pyramidy, pyramidion, se najít nepodařilo. Složitý systém místností v podzemní i nadzemní části patří k vrcholným dílům staroegyptského, ale i starověkého umění. Jde o tak složitý a originální systém, že egyptologové dodnes nejsou jednotní, zda byl vytvořen podle jednotného plánu, nebo v etapách. Původní vchod do pyramidy, vysoký pouhých 96 cm, byl umístěn v severní stěně v 19. vrstvě bloků jádra. Neležel přesně v ose pyramidy, ale byl posunut o 7 m na východ. Podle Strabona byl uzavřen pohyblivým kamenem. Dnes se do pyramidy vstupuje vchodem, který dal v 9. století do pyramidy vylámat chalífa Maamún. Podle arabských cestovatelů si při tom pomáhal ohněm a vodou. Je však pravděpodobné, že pouze navázal na chodbu, kterou do pyramidy probourali zloději již ve starověku. Původní sestupná chodba prochází zpočátku zdivem jádra a posléze skalním podložím. Více jak 30 m pod základnou se mění na vodorovnou a ústí do komory, jejíž význam je poněkud záhadný. Nebyla totiž dokončena a vchod do ní nebyl chráněn zátarasem. Nikdy také neobsahovala sarkofág, ostatně přístup do komory je tak úzký, že by jím ani neprošel. Od jižní stěny komory vede k jihu nedokončená slepá chodba. Existují domněnky, že zde šlo o původní, posléze nedokončenou a opuštěnou pohřební komoru, nebo o komoru záložní pro případ, že by panovník zemřel dříve než byla dokončena pohřební komora v nadzemní části. Od sestupné chodby se na úrovni základny odvětvuje další, vzestupná chodba, původně zapečetěna bloky z červené žuly, které chalífa Maamún svým tunelem obešel. Na ni plynule navazuje Velká galerie s nepravou klenbou, tvořenou ze sedmi vrstev obrovských vápencových bloků, které se přesahují vždy o jednu dlaň, tj. asi 7,5 cm. Na dolním okraji Velké galerie je těsně nad podlahou v západní stěně nevelký otvor. Jde o ústí úzké šachty, které se někdy říká úniková nebo služební a která končí hluboko pod pyramidou, nedaleko vchodu do podzemní komory. Šachta byla původně zasypána úlomky vápence a pískem. Význam této šachty není dodnes zcela jasný. Přístup do tzv. Královniny komory umožňuje vodorovná chodba začínající rovněž při dolním okraji Velké galerie a vedoucí směrem k jihu. Asi pět metrů před koncem chodby je schod a podlaha klesá o 60 cm na úroveň podlahy Královniny komory. Význam tohoto schodu je rovněž otázkou. Královnina komora je celá z vápencových bloků včetně sedlového stropu. V její východní stěně je asi 4,5 m vysoký výklenek, jehož strop tvoří přečnělková klenba. Ve výklenku měla pravděpodobně původně stát panovníkova socha. Nevyjasněnou otázkou je i význam úzkých šachet čtvercového průřezu 20 cm, směřujících šikmo vzhůru. Jedni je považují za větrací otvory, jiní jim připisují astronomický nebo kultovní význam. Obecně však převládá myšlenka, že šachtami měla vystoupat panovníkova duše na severní nebe mezi nezapadající hvězdy. Šachty ale stejně dobře mohly složit jako větrací otvory. V krátké pasáži mezi horním koncem Velké galerie a Královskou komorou se nachází poslední blokáda, která bránila v přístupu i mumii. Byla z červené žuly a tvořily ji tři desky, které se pohybovaly ve svislých drážkách. Králova komora, v níž byl Chufu pravděpodobně pohřben, představuje další z mistrovských děl staroegyptských stavitelů. Aby odolala obrovským tlakům, které na ni působily zejména při zemětřeseních, byla celá postavena z červená žuly. Její plochý strop tvoří devět obrovských bloků (dohromady měly přes 400 tun). Až na několik drobných trhlin strop přečkal více než čtyři a půl tisíciletí bez vážnějších problémů. Za to vděčí komora pouze použitému materiálu a především důmyslné konstrukci pěti odlehčovacích komor nad jejím stropem. Komory jsou nízké a jejich plochý strop tvoří obrovské, hrubě opracované bloky červené žuly. Pouze nejvyšší z nich má sedlový strop. Současný vstup do komor se nachází pod stropem v jižní stěně Velké galerie na jejím horním konci. Výška celé konstrukce od po podlahy Královy komory až po vrchol sedlového stropu je něco přes 21 metrů. Tak jako v Královnině, tak i Králově komoře ústí v severní a jižní stěně malé šachty. Poblíž západní stěny leží Chufuv sarkofág z červené žuly. Víko sarkofágu chybí, stejně jako jakékoliv tělesné pozůstatky. Vzhledem k rozměrům sarkofágu je zřejmé, že do komory musel být umístěn již v průběhu stavby. Jednoduchost a skromnost ostře kontrastuje s honosnou a důkladnou stavbou celé pyramidy. Navzdory starším i těm nejnovějším výzkumům je mnoho otázek nezodpovězeno a Velké pyramida si ponechává svá tajemství. Na všech stranách byla Velká pyramida obklopena mohutnou, něco přes 3 m silnou ohradní zdí. Stála překvapivě blízko, pouhých 10 m od ní. Ze zádušního chrámu, který původně stál na úpatí východní stěny, zůstalo pouze několik zlomků reliéfů a zbytky podlahy. Devastace chrámu, k níž postupně docházelo již od starověku, byla tak rozsáhlá, že je dnes obtížné rekonstruovat jeho původní plán. Zbytky údolního chrámu leží na okraji pouště, severovýchodně od pyramidy, pod vesnicí Nazlit es-Siman. V okolí údolního chámu existovalo původně velké sídliště, pyramidové město. V bezprostřední blízkosti pyramidy bylo objeveno pět jam, v nichž byly pohřbeny lodě. Dvě leží východně od pyramidy a jsou dnes prázdné. Třetí jáma je u severního okraje vzestupné cesty. Zbývající dvě, v nichž se dochovaly lodě až do současnosti, leží u jižní strany pyramidy. Loď ze západní jámy byla vyzvednuta a složena a následně umístěna do speciálního muzea na jižní straně pyramidy. Západní jáma zůstává i s lodí zapečetěna. Význam pohřbů lodí bývá vysvětlován, že měly panovníkovi sloužit k plavbě po nebeském oceánu ve družině slunečního boha Re. Celkem nedávno se podařilo Hawásovi nalézt poblíž jihovýchodního rohu Velké pyramidy zbytky malé, kultovní pyramidy. Součástí Chufuova pyramidového komplexu jsou také tři malé pyramidy královen, které dostaly označení G Ia-c. Stojí jihovýchodně od Chufuovy pyramidy na svažujícím se skalním podloží. Svými rozměry, plánem a způsobem stavby jsou si velmi podobné.

Egypt - Chufuova pyramida zvaná Velká - Gíza 2 Pyramida G Ia
strana základny: 45,4 x 47,4 x 46,5 x 45,7 m
výšky pyramidy: 29 m
sklon stěny: 51° 50´

Jako první od severu je pyramida označená jako G Ia. Bývá připisována královně Meretites, pravděpodobně starší Chufuově manželce. Byla matkou korunního prince Kauaba. Nese titul královská matka, ale neví se jistě, který z Chufuových nástupců byl jejím synem. Snad Radžedef. Jádro bylo původně tvořeno třemi, možná i čtyřmi stupni ze žlutošedého vápence z místních lomů. Z obložení se dochovaly pouze zbytky. Vchod leží v severní stěně mírně nad základnou. Sestupná chodba se přibližně pod středem pyramidy lomí doprava a ústí do malé pohřební komory vytesané ve skále a obložené vápencovými bloky. Sarkofág objeven nebyl. Ze zádušního chrámu před východní stranou pyramidy zůstaly jen nepatrné zbytky. U jižní strany G Ia je ve skále vyhloubena jáma, v níž kdysi byla pohřbena loď. Po té se však žádné stopy nenašly.

Egypt - Chufuova pyramida zvaná Velká - Gíza 3 Pyramida G Ib
strana základny: 47,8 x 49,4 x 48,2 x 47,1 m
sklon stěny: 51° 50´

Pyramida G Ib se svým plánem velmi podobá G Ia, včetně zádušního chrámu a pohřbu lodi. Ani v této pyramidě se nepodařilo nalézt pozůstatky pohřbu. Není ani jasné, která z královen zde byla pohřbena.

Pyramida G Ic
strana základny: 45,5 x 46,7 x 46,8 x 45,2 m
výšky pyramidy: 29 m

Egypt - Chufuova pyramida zvaná Velká - Gíza 4 Nejjižnější z pyramid, G Ic, je připisována královně Henutsen. Reisner se domnívá, že její obložení nebylo nikdy dokončeno. Svým plánem je velmi podobná oběma předchozím. U jižní strany pyramidy však nebyla pohřbena loď. Důvodem mohlo být již velmi se svažující podloží. Od obou pyramid se však liší zádušním chrámem. Podle Reisrera byl spěšně dostavěn ze sušených cihel za Šepseskafovy vlády.

Egypt - Lomená pyramida - Dáhšúr

Egypt - Lomená pyramida - Dáhšúr Rozměry pyramidy:
strana základny: 189,43 m
strana v místě lomu: 123,58 m
sklon stěny spodní části: 55°
sklon stěny horní části: 43°
výška dolní části: 47,04 m
výška horní části: 57,67 m
výška pyramidy: 104,71 m
délka vzestupné cesty: 704 m

Pyramida, která byla od začátku plánovaná jako tzv. pravá, paradoxně dostala mezi egyptskými pyramidami zcela ojedinělý tvar. Ten jí dal také její jméno – Lomená. Někdy je také nazývána Romboidální, Nepravá nebo O dvou svazích. Staří Egypťané ji nazývali "Snofru se zjevuje v záři." Pyramida se nachází na vyvýšeném pouštním platu asi 3 km od vesnice Dáhšúr. Svým neobvyklým tvarem poutala pozornost evropských cestovatelů již od 17. století (např. Huntingtona, Meltona, Pockoka aj.). Počátky archeologických výzkumů však spadají až do 19. století a jsou spjaty s Perringem. Pozornost ji také věnovali Lepsius a také Petrie. Základní údaje poskytly výzkumy, které v Lomené pyramidě prováděl v 1. polovině 50. let egyptský archeolog Ahmad Fachrí. Podloží, na kterém je pyramida postavena, netvoří skála, ale nepříliš pevné hlinito-štěrkové podloží. Stavitelé tento fakt zjevně podcenili a přivodili si tak vážné komplikace se statikou celé stavby. Jádro pyramidy z místního vápence spočívá přímo na hlinito-štěrkovém podloží, kdežto obložení z jemného bílého vápence, dnes nejlépe dochované mezi všemi egyptskými pyramidami, stojí na uměle postavené základové plošině. Stavba byla započata podle prvotního plánu pod úhlem stěny 60°. V průběhu stavby byl však úhel snížen na 55°, ovšem za cenu rozšíření základny. Tato stavební změna však nebyla poslední. Když stavba dosáhla do výšky přibližně 45 m, došlo k další redukci úhlu na pouhých 43°. Tato změna znamenala snížení objemu horní časti, které byla již pravděpodobně vynucena hrozícím poškozením vnitřních komor. Pyramida tak získala svůj charakteristický tvar. Podle některých domněnek vedly ke změně původního sklonu náboženské nebo politické důvody. Podle jedné z nich měly dva svahy symbolizovat jednotu Horního a Dolního Egypta, podle další symbolizovalo devět stěn pyramidy helipolské Devatero. Systém vnitřních prostor je velmi originální. Obsahuje některé prvky, které se již nikde jinde nevyskytují. Neobvyklé jsou zejména dva vchody do pyramidy z různých světových stran a výškových úrovních. Severní vchod v severo-jižní ose pyramidy, umístěný 12 m nad zemí,následně pokračuje sestupnou chodbou do hloubky 25 m, kde se z úzké předsíně s přečnělkovou klenbou zvedá strmé schodiště vedoucí do tzv. dolní komory. Krátkou pasáží za touto komorou se v jihovýchodním rohu lze dostat do svislé, částečně poškozené šachty, které dostala jméno "komín", umístěné přesně v ose pyramidy. Západní vchod leží mnohem výš, asi 33 m nad zemí. Za ním se otevírá sestupná chodba, která je na dvou místech opatřena speciálně konstruovanými zátarasy. Chodba ústí do tzv. horní komory, která má rovněž přečnělkovou klenbu. Na jednom z bloků této klenby byl nalezený hrubě načrtnutý kurzívní nápis s kartuší, obsahující Snofruovo jméno. Obě komory byly propojeny úzkým nepravidelným tunelem, vysekaným ve zdivu jádra pyramidy. Dodatečný a provizorní charakter této spojky není zřejmý. Jasné není ani to, zda byly skutečně objeveny všechny prostory. Několik desítek metrů od jižní stěny stojí v ose pyramidy malá, kultovní pyramida. Vchod do této pyramidy je na severní straně těsně nad zemí. Zpočátku sestupná chodba posléze přechází do vzestupné chodby a do necelých sedm metrů vysoké komory s přečnělkovou klenbou. Chodba bývá někdy považována za zdroj inspirace pro stavitele Velké galerie v Chufuově pyramidě.

Egypt - Lomená pyramida - Dáhšúr - 2.obr

Egypt - Šepseskafova mastaba zvaná Mastabat faraún - Sakkára

Egypt - Šepseskafova mastaba zvaná Mastabat faraún - Sakkára Rozměry mastaby:
základna mastaby: 99,6 x 74,4 m
výšky mastaby: 18,7 m
sklon obložení (severní a jižní stěna): 61°
sklon obložení (východní a západní stěna): 65°

Velká hrobka v jižní Sakkáře, kterou místní lidé nazvali Mastaba faraún, "Faraónova lavice". Mastaba dodnes patří k nejzáhadnějším stavbám ze Staré říše. Poprvé ji popsal již Perring. Lepsius se jí věnoval jen velmi krátce. Povšiml si však, že hrobka svým tvarem připomíná velký sarkofág. Podzemí stavby začal zkoumat až Mariette v roce 1858. Jeho poznámky se však ztratily, kromě několika kreseb, které později publikoval Maspero. Systematický výzkum hrobky provedl v letech 1924 - 1925. Teprve jemu se podařilo určit Šepseskafa jako majitele hrobky. Hrobka nestojí na skalním podloží, ale na základové plošině. Jak bývá u mastab pravidlem, má obdélníkový, severo-jižně orientovaný půdorys. Jádro tvoří dva stupně z velkých bloků šedožlutého vápence, které pocházejí z lomů ležících západně od pyramid v Dáhšúru. Perring, Lepsius i de Morgan nalezli zbytky cest, po kterých se kámen dopravoval na staveniště. Obložení bylo z jemného bílého vápence, jen nejspodnější vrstva byla obložena z červené žuly. Vchod do podzemí spíše připomíná pyramidu než mastabu. Leží totiž v ose severní stěny asi 2,5 m nad základnou. Sestupná chodba z červené žuly přechází za malým vestibulem ve vodorovnou. Hned na počátku této části chodby je žulový zátaras ze tří padajících desek. Panovníkův posmrtný příbytek, do něhož ústí chodba, tvoří předsíň, pohřební komora a sklady. Předsíň a pohření komora měly sedlový strop z červené žuly. Sedlový strop komory byl zespodu mírně vybrán, aby napodoboval valenou klenbu. V pohřební komoře byly nalezeny zbytky sarkofágu. Zádušní chrám se od dosavadních královských staveb tohoto druhu výrazně liší. Podobnost by se ostatně hledala marně, protože v Šepseskafově případě se nejedná o pyramidový komplex, ale o mastabu. Přesto zádušní kult musel být zachován. Výsledkem byla improvizace. Chám stál před východní stranou mastaby. Měl téměř čtvercový severo-jižní půdorys. I když byl poměrně malý, byl postaven minimálně ve dvou etapách, odlišných podle použitého stavebního materiálu. V okolí Mastabat faraún nebyly objeveny žádné hrobky členů královské rodiny nebo úředníků. To přidalo další otazníky k zatím ne zcela objasněným okolnostem, za nichž hrobka vznikla. O vysvětlení se jako první pokusil Jéquier. Byl přesvědčen, že neobvyklou formu královské hrobky si Šepseskaf zvolil záměrně. Podle jeho názoru to bylo na protest proti vzrůstajícímu vlivu kněžstva slunečního boha Re z Heliopole. Proto odmítl hrobku ve tvaru pyramidy, považovanou za solární symbol, a rozhodl se pro stavbu připomínající velký sarkofág. Rozchod s dosavadní tradicí přispěla i skutečnost, že si hrobku nenechal postavit na tehdejším královském pohřebišti v Gíze, ale na odlehlém místě v dnešní jižní Sakkáře. Dalším důkazem mohlo být i to, že Šepseskafovo jméno neobsahovalo jméno boha Re. Důvody však mohly být i jiné. Šepseskafovo rozhodnutí opustit pohřebiště v Gíze a postavit si mastabu v Sakkáře však nemuselo být nutně motivováno náboženskými či politickými důvody. V Gíze již totiž nebylo vhodné místo ke stavbě dalšího královského komplexu, navíc jeho situaci dále komplikovala zodpovědnost za dostavbu komplexu jeho předchůdce. Stavba v Sakkáře mohla být také chápána jako projev sounáležitosti s rodem, který založil Snofru, jehož pyramidy byly postaveny v nedalekém Dáhšúru. Nabízí se také otázka, zda Mastabat faraún nepředstavoval pouze provizorium, dočasné stavební řešení, než by eventuálně bylo možné přistoupit ke změně stavby na pyramidu. Šepseskaf ale vládl jen krátce, asi čtyři roky, a tak se případné provizorium nechtěně stalo konečným řešením. Zcela se nadá vyloučit ani možnost, že zvolený tvar Šepseskafovy hrobky byl také odrazem určité krize dynastické legitimity. Mnohé totiž nasvědčuje, že Šepseskaf byl snad jedním z Menkaureových vedlejších synů a nepředstavoval zcela legitimního nástupce slavných faraónů 4. dynastie, za jejichž vlády se právě pyramida stala více než hrobkou, stala se také symbolem božské, věčné a neotřesitelné legitimity faraónovy vlády nad Egyptem a tím i světem.

Egypt - Menkaureova pyramida - Gíza

Rozměry pyramidy:
strana základny: 104,6 m
výšky pyramidy: 66,45 m
sklon stěny: 51° 20´´

Nejmenší z gízských pyramid se jmenuje "Božský je Menkaure". Je postavena nejdále od nilského údolí. Svými rozměry a částečnou nedokonalostí jako by předznamenávala blížící se konec 4. dynastie. V roce 1837 ve podařilo Vyseovi proniknout do nitra pyramidy a zahájit tak výzkum. Lepsiova expedice nevěnovala Menkureově pyramidě vetší pozornost. Krátce se jí počátkem 80. let 19. století zabýval Petrie, avšak důkladného archeologického výzkumu se nejen pyramida, ale i celý Menkaureův komplex, dočkal až v letech 1906 - 1924 americkou expedicí vedenou Reisnerem. Podobně jako při stavbě Rachefovy pyramidy bylo potřeba rozsáhle upravit skalní podloží, zejména kolem severovýchodního nároží. Výškový rozdíl mezi základnami obou pyramid je asi 2,5 m. Jádro bylo postaveno z místního vápence. Spodní část obložení, asi do výšky 15 m, byla z červené žuly. Horní vrstvy pak byly obloženy vápencem. Povrch bloků žulového obložení nebyl vyhlazen – dokončen, což bývá považováno za doklad toho, že ke konečné úpravě povrchu stěn docházelo až v samém závěru stavby a provádělo se shora dolu. Tento postup umožnil dosáhnout značné přesnosti při vyrovnání celé plochy stěn pyramidy. Vchod leží v ose severní stěny pyramidy ve výšce asi 4 m nad základnou. Sestupná chodba, která procházela zdivem pyramidy, byla obložena červenou žulou. Z bloky téhož kamene byla chodba také zablokována. Pod úrovní základny sestupovala chodba skalním podložím a ústila do místnosti, jejíž stěny zdobily výklenky. Tato výzdoba je v podzemních prostorách pyramid Staré říše neobvyklá a je předmětem diskusí. Za místností následuje žulový zátaras se třemi padajícími deskami. Chodba se pak mírně svažuje do tzv. horní předsíně bez jakékoliv výzdoby. Do horní předsíně ústí další chodba tzv. horní. Leží nad dolní chodbou a má rovněž severo-jižní orientaci. Začíná zhruba na úrovni základny. Zpočátku se svažuje, pak přechází na vodorovnou a nakonec ústí do severní stěny horní předsíně nad vyústěním dolní chodby. Již Petrie dospěl k názoru, že pyramida měla být původně ještě o polovinu menší než je dnes. U západní stěny horní místnosti je prohlubeň, která naznačuje, že zde původně měl stát sarkofág. Vzhledem k jeho rozměrům však sotva mohlo jít o ten, co je v pohřební komoře – neprošel by totiž úzkou červenou žulou, obloženou svažující se pasáž, která se otevírá uprostřed podlahy horní předsíně a ústí do pohřební komory. Krátce před pohřební komorou přechází žulová svažující se chodba v horizontální. V její severní stěně těsně před vstupem do pohřební komory je krátké schodiště umožňující přístup ke skupině šesti úzkých hlubokých výklenků. Význam výklenků není zcela jasný. Pohřební komora má obdélníkový půdorys a je nezvykle severo-jižně orientovaná. Je celá z červená žuly. Z téhož materiálu je i sedlový strop, který je zespoda vybrán, aby napodoboval klenbu. Stavba komory byla technicky náročná a pracná. Byla totiž prováděna až po změně stavebního plánu. Komora leží asi 15,5 m nad úrovní základny pyramidy a aby mohl být zkonstruován strop z devíti párů obrovských žulových bloků, bylo třeba vyhloubit ze západní části horní předsíně velký svažující se tunel. Při západní stěně pohřební komory nalezl Vyse krásný bazaltový sarkofág. Sarkofág však stihl nešťastný osud. Loď Beatrice, která ho z Egypta převážela do Velké Británie ztroskotala mezi Maltou a Španělskem a potopila se. Systém podzemních komor Menkaureovy pyramidy prošel závažnými změnami. Na základě některých důkazů se soudí, že vývoj proběhl ve třech etapách. Původní projekt reprezentovaný horní sestupnou chodbou zřejmě nebyl dokončen, snad v souvislosti s celkovým rozšířením pyramidy. Následující etapa pravděpodobně zahrnovala dolní sestupnou chodbu a horní předsíň. Ve třetí etapě byla vybudována žulová pohřební komora a skupiny výklenků. Zádušní chrám bezprostředně k severní stěně nepřiléhal. Měl téměř čtvercový půdorys. Zřejmě v souvislosti s panovníkovou předčasnou smrtí zůstal nedokončen. Byl narychlo dokončen, z velké části ze sušených cihel, pravděpodobně Menkaureovým nástupcem Šepseskafem. Vzestupnou cestu zřejmě také dokončoval Šepseskaf. Podlahu tvořily vápencové bloky, udusaná hlína a příměsí vápencových zlomků. Boční stěny byly ze sušených cihel. Jejich šířka byla téměř 2 m. Součástí Menkaureova komplexu je i skupina tří pyramid stojících v řadě podél jižní stěny pyramidy. Archeologicky jsou označovány jako G IIIa-c a jsou připisovány královým manželkám. Navzájem jsou si velmi podobné.

Pyramida G IIIa
Pyramida G IIIa je umístěna nejvýchodněji. Má stupňovité jádro. Vchod do pyramidy byl uprostřed v severní stěně. Pohřební komora byla vytesána ve skále pod středem pyramidy. V podlaze u její západní stěny byl zapuštěn sarkofág z červené žuly, který byl již v minulosti vyloupen. Před východní stranou stál malý východo-západně orientovaný zádušní chrám. Poloha a zejména vnitřní uspořádání vedla některé egyptology k závěru, že G IIIa byla původně kultovní pyramidou. Avšak sarkofág v podzemní komoře jasně naznačoval, že pyramida byla skutečnou hrobkou. Je však možné, že se skutečně jednalo o kultovní pyramidu později přestavěnou na hrobku. Otázka jména její majitelky však zůstává otevřená.

Pyramida G IIIb
Pyramida G IIIb se od G IIIa lišila pouze v některých detailech. Rozdílnou polohu měla sestupná chodba, také v ní chyběl zátaras. V sarkofágu z červené žuly, opět umístěného u západní stěny pohřební komory, byly nalezeny kosterní pozůstatky mladé ženy. Před východní stranou stál také malý cihlový zádušní chrám.

Pyramida G IIIc
Pyramida G IIIc neměla nikdy dokončené obložení. Dokončena nebyla ani pohřební komora. Chyběly v ní také jakékoliv známky pohřbu, což kontrastuje s jasnými doklady kultu v malém zádušním chrámu před východní stranou pyramidy.

Egypt - Menkaureova pyramida - Gíza

Egypt - Merenreova pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,5 m
sklon stěny: 53° 7´
výška 52,5 m

Nalézt v samém jihozápadním okraji sakkárského pohřebiště Merenreovu pyramidu není pro dnešního návštěvníka snadné, jehož oko snadněji nalezne nedaleko ležící Mastabat faraún a pyramidu Pepiho II. Její pískem zaváté rozvaliny leží poměrně daleko v poušti a do svého dřívějšího jména "V zářivém lesku se zjevuje Merenre", mají dosti daleko. O Merenreově pyramidě egyptologové zatím moc nevědí, a pokud ano, tak spíše ze staroegyptských písemných pramenů než z moderních archeologických výzkumů. Ve 30. letech 19.st. si Perring při svém výzkumu povšiml výskytu bloků jemného bílého vápence z obložení pyramidy, které dnes v rozvalinách nejsou vidět. Povšiml si také zbytků ohradní zdi a vzestupné cesty. Na počátku 80. let téhož století pronikl do podzemí pyramidy Maspero, který zde hledal Texty pyramid a také je našel. Maspero nalezl v pyramidě mumii mladíka, který měl vlasy upraveny do postranních loken, charakteristického účesu dětí ve starém Egyptě. Nejprve se soudilo, že jde o pohřeb z pozdější doby, ale s postupem doby se egyptologové začali přiklánět k názoru, že se skutečně jedná o Merenreovu mumii. Panovník zřejmě vládl jen krátce a zemřel velice mlád. Tomu napovídá i to, že nejsou známy žádné doklady o jeho vlastní rodině, manželce a dětech.

Egypt - Neferirkareova pyramida - Abúsír

Rozměry pyramidy:
1. etapa
strana základny: 72 m
výšky pyramidy: 52 m
sklon stěny: 76°
2. etapa
strana základny: 104 m
výšky pyramidy: 72 m
sklon stěny: 54° 30´

Nejvyšší pyramidu, vévodící celé abúsírské nekropoli, nechal postavit král Neferikare. Její jméno "Kakai je duší" je odvozeno od Nerirkareova tzv. rodného jména. I ona dnes spíše připomíná hromadu kamení, nápadnou jen výrazně vystupující stupňovitou strukturou svého jádra. Její výzkum je opět spojen se jménem Perring, po němž následoval Lepsius. Toho upoutal obnažený tvar jádra do té míry, že právě na něm založil svoji teorii o stavbě egyptských pyramid pomocí skloněných vrstev. V letech 1904 - 1907 pokračoval s výzkumem Borchardt, který na počátku svého výzkumu poznamenal, že způsob stavby pyramidy nelze nikde jinde tak dobře studovat jako právě zde. Později se však ukázalo, jak byl tento úsudek ošidný. Pyramida byla postavena v několika etapách a nebyla nikdy dokončena. Během první etapy byla projektována jako stupňovitá o šesti stupních. Šlo o poměrně neobvyklé rozhodnutí, protože éra stupňovitých pyramid již dávno pominula. Jádro bylo postaveno z poměrně dobře opracovaných bloků místního vápence. Nejnižší stupeň byl dvakrát vyšší, než stupně zbývající. Částečně byl i obložen jemným vápencem. Když však obložení dosáhlo výšky přibližně prvního stupně, byla práce přerušena. V tomto okamžiku zřejmě padlo rozhodnutí pyramidu rozšířit a také ji změnit na pravou. Již osmistupňová pyramida se tak stala jádrem pyramidy pravé. Rozšíření (2. etapa) bylo provedeno ledabyle a z málo kvalitních bloků kamene. Z absence zbytků obložení z okolí pyramidy lze usuzovat, že i obložení 2. stavební etapy pyramidy zůstalo nedokončené. Vchod do podzemí je umístěn přibližně ve středu severní stěny 2 m nad základnou. Počáteční sestupná část chodby ústila asi 2,5 m pod úrovní základny pyramidy do nevelkého vestibulu. Bezprostředně za ním byl umístěn hlavní žulový zátaras jednou padací deskou. Zbývající delší vodorovná část chodby se na dvou místech lomila a celkově se skláněla k východu. Přístupová chodba, která začínala v severojižní ose pyramidy, ústila do pohřební komory. Chodba byla postavena z vápencových bloků dost neobvyklým způsobem. Nad plochým stropem byl další sedlový strop. Tento způsob stavby chodby zatím nebyl zjištěn u žádné pyramidy Staré říše. Předsíň i pohřební komora byly v minulosti velmi poničeny zloději kamene. A to do té míry, že dnes je obtížné vůbec s určitostí rekonstruovat jejich původní vzhled. Obě místnosti byly orientované východo-západně byly stejně široké se sedlovým stropem. Do dnešních dob se dochovaly dvě ze tří vrstev obrovských vápencových bloků, které strop tvořily. Předsíň byla o něco delší. V pohřební komoře se nepodařilo nalézt nic z mumie, pohřební výbavy a ani sarkofágu. Zádušní chrám vznikal postupně a podobně komplikovaným způsobem jako pyramida. Z původní reliéfní výzdoby se podařilo nalézt pouze několik fragmentů. Pyramidový komplex postrádal údolní chrám a vzestupnou cestu. Komplex rovněž postrádá tzv. kultovní pyramidu. Celý komplex se dokončoval ve spěchu a některé jeho části dokonce až po jeho smrti. Neferirkare zemřel v 10. až 11. roce své vády, tedy v době, kdy zádušní chrám a ani vzestupná cesta nebyly vybudovány. Kolem zádušního chrámu a pyramidy byla postavena mohutná cihlová ohradní zeď. Měla pravděpodobně několik bran. Jednu z nich, jihovýchodní, se podařilo objevit České archeologické expedici při výzkumu sousedního pyramidového komplexu Neferirkareovy manželky, královny Chentkaus II.

Egypt - Neferirkareova pyramida - Abúsír

Egypt - Niuserreova pyramida - Abúsír

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,5 m
výšky pyramidy (mastaby): 50 m
sklon stěny: 51° 50´ 35´´

Při volbě místa pro stavbu svého pyramidového komplexu se Niuserre ocitl před nelehkým úkolem. Již jeho předchůdce Raneferef se ve snaze respektovat základní orientační osu nekropole ocitl se svou pyramidou hluboko v poušti. Niuserre by se z hlediska stavebních nákladů dostal do ještě nevýhodnější situace. Navíc měl povinnost dokončit rozestavěné hrobové komplexy otce (Neferikarea), matky (Chentkaus II.) a staršího bratra (Raneferefa). Niuserre si proto zvolil jediné možné místo u severní strany Neferirkareova zádušního chrámu, které bylo volné. Moderní archeologické zkoumání je spjato, tak jako i v jiných případech, se jménem Perringovým. Lepsiova expedice pyramidu pouze zanesla do mapy lokality. Na počátku minulého století provedla základní výzkum už výprava pod vedením Borchardta. Jádro pyramidy tvoří sedm stupňů. Kámen na jeho stavbu pocházel z místních vápencových lomů. Jáma pro pohřební komoru, předsíň a přístupová chodba byla vyhloubena v podlaží shora, nikoliv tedy tunelováním. Pohřební komora a předsíň mají sedlový strop tvořený třemi nad sebou umístěnými vrstvami mohutných vápencových bloků. Mezi vrstvy stropních bloků byla nasypána vrstva vápencové drti, která pomáhala lépe rozkládat tlaky působící na strop. Vnější plášť pyramidy byl obložen jemným bílým vápencem. Vchod ležel na úrovni základny pyramidy uprostřed severní strany. Chodba do pohřební komory byla obložena rovněž bílým vápencem. Na začátku a na konci byla zpevněna obložením z červené žuly. Přibližně uprostřed chodby byl žulový zátaras se dvěma padajícími deskami. Předsíň i pohřební komora ležely ve svislé ose pyramidy. V minulosti byly obě velmi poškozeny zloději kamene a to do té míry, že dnes je velmi nesnadné zjistit jejich původní plán. V pohřební komoře se nepodařilo nalézt žádné známky pohřbu. U jihovýchodního nároží stála menší kultovní pyramida vysoká 10,5 m s délkou strany 15,5 m. Před východní stranou pyramidy stál zádušní chrám ve tvaru obráceného písmene "L", který se podařilo celkem dost přesně rekonstruovat.

Egypt - Niuserreova pyramida - Abúsír

Egypt - Pyramida Amenemheta I. - Lišt

Parametry pyramidy:
strana základny: 84 m
výšky pyramidy: 59 m
sklon stěny: 54° 27´

První panovník 12. dynastie Amenemhet I. opustil svou skalní hrobku ve Vesetu a přenesl centrum státní správy dále na sever poblíž dnešního Lištu. Panovník svou pyramidu nazval "Kultovní místa zjevování se v záři". Do nitra pyramidy jako první sestoupil v roce 1882 Maspero. Povšiml si, že některé kamenné bloky pocházejí ze starších královských hrobových staveb. Do dnešních dnů se z pyramidy zachovalo asi 20 m z její původní výšky ve formě rozvalin. K tomuto neutěšenému stavu přispěli zloději kamene, ale především způsob její stavby. Již v průběhu Staré říše se kvalita staveb pyramid a stavebního materiálu začala snižovat. Na počátku 12. dynastie se prosadil zcela nový způsob výstavby. K této změně vedly snahy po úspornosti a snad i menší pracnosti, přičemž svou roli sehrálo i prostředí středního Egypta a Fajjúmské oázy. V okolí nebylo snadné najít kvalitní vápenec, zato hlíny k výrobě sušených cihel bylo všude dost. Při stavbě se postupovalo tak, že se z kamenných bloků vytvořil skelet zdí, jak po úhlopříčkách, tak i kolmo na budoucí stěny pyramidy a do něj se kladly sušené cihly, případně hlína, suť a další odpadní stavební materiál. Na takto vybudované jádro byly položeny bloky kvalitního vápencového obložení. Vchod do pyramidy ležel podle tradice starších pyramid ve středu severní stěny na úrovni základny. Na způsobu stavby jsou patrné snahy stavitelů napodobit pyramidy panovníků ze Staré říše v nedalekém Dáhšúru a Jižní Sakkáře. Nad vchodem stála tzv. severní kaple a v ní se za žulovými nepravými dveřmi otevírala svažující se chodba do pohřební komory. Chodba byla obložena červenou žulou. Ze stejného materiálu byla i chodba zatarasena. Chodba ústila do komory čtvercového půdorysu, která se nacházela ve svislé ose pyramidy. V podlaze této komory se otevírala svislá šachta vedoucí do pohřební komory. Přístup do šachty je dnes znemožněn prosakující spodní vodou. Voda prosakuje v takovém množství, že dosavadní snahy o její odčerpání zatím selhaly. Pyramida a zádušní chrám byly obehnány dvěmi ohradními zdmi, mezi nimiž byly objeveny hrobky členů královské rodiny. Podél západní stěny se táhly ve dvou řadách šachtové hrobky, další hrobky ležely u jihovýchodního nároží, kde byla i hrobka vezíra Antefikera. Již Maspero si při své první návštěvě povšiml, že některé kamenné bloky poházely ze starších královských hrobových komplexů nesoucí jména zejména Chufua, Rachefa, Venise, Pepiho. Pozdější výzkumy to potvrdily. Naskýtá se proto vysvětlení, že zejména údolní chrámy těchto panovníků ležely již v době Amenheta I. v rozvalinách. Nevylučuje se ani možnost, že bloky poházely i z jiných staveb, např. z chrámů, které zmínění panovníci nechali postavit ve středním Egyptě poblíž Lištu.

Egypt - Pyramida Amenemheta I. - Lišt

Egypt - Pyramida Amemheta II. - Dáhšúr

Amenemhet II. si pro svoji hrobku vybral místo na starém královském pohřebišti z počátku 4. dynastie v Dáhšúru, na okraji pouště východně od Červené pyramidy. Původní jméno pyramidy bylo "Amenemhet je dobře zaopatřen", dnes připomíná pouze nevzhlednou šedočernou hromadu sušených cihel, což je v příkrém rozporu s místním názvem pyramidy "Bílá pyramida". Archeologický výzkum zde provedl Jacques de Morgan v letech 1894 - 1995. Vchod do podzemí ležel uprostřed severní strany pyramidy, na úrovni základny. Za vchodem následovala svažující se chodba. Nad plochým stropem chodby byl ještě sedlový z vápencových, proti sobě vzepřených vápencových desek. Na dolním konci se chodba měnila na vodorovnou a ústila do pohřební komory umístěné ve svislé ose pyramidy. V tomto úseku chodby byl zbudován zátaras tvořený dvěma svislými žulovými deskami. Pohřební komora byla orientována východo-západně. U její západní stěny byl umístěn křemencový sarkofág. Zádušní chrám byl téměř úplně zničen. Jeho zbytky před východní stranou zkoumány nebyly. Vzestupná cesta a údolní chrám pak už vůbec ne. V prostoru mezi západní stranou pyramidy a západním křídlem ohradní zdi de Morgan objevil hrobky členů královské rodiny. V hrobkách princezen nalezl zbytky pohřební výbavy. Nejcennější jsou nádherné šperky z hrobek Ity a Chnemety, které jsou vystaveny v klenotnici Egyptského muzea v Káhiře.

Egypt - Pyramida Amenemheta III. - Dáhšúr

Rozměry pyramidy:
strana základny: 105 m
výšky pyramidy: 75 m
sklon stěny: 54° 30´ - 56°

Asi 2 km východně od Snofruovy Lomené pyramidy poblíž vesnice Dáhšúr lze spatřit nevzhlednou šedočernou ruinu pyramidy, kterou její mocný stavitel 12. dynastie Amenemhetet III. kdysi hrdě nazval "Amenemhetet je mocný". Místní obyvatelé ji nazývají "Černá pyramida" podle její dnešní barvy. Počátek jejího novodobého výzkumu se datuje do roku 1839, kdy ji krátce popsal Perring. Ještě méně jí věnovala výprava Lepsiova v roce 1843. Výzkum však dokončila až expedice německého egyptologického ústavu v Káhiře v letech 1979 – 1983 vedená Arnoldem. Jádro pyramidy bylo postaveno ze sušených cihel, avšak na rozdíl od pyramid z počátků 12. dynastie v něm chyběl zpevňující skelet z kamenných zdí. Plášť tvořilo 5 m silné obložení z bloků vápence. Pro zajištění větší stability bylo cihlové jádro uspořádáno do stupňů a jednotlivé bloky vápencového obložení byly mezi sebou pospojovány pomocí dřevěných svlaků. Sklon stěny pyramidy nebyl po celé ploše stejný, nad základnou byl poněkud strmější než poblíž vrcholů. Na vrcholku pyramidy byl původně umístěn asi 1,3 m vysoký pyramidion z červené žuly. Pyramidion byl nalezen v suti před východní stranou. Nyní je umístěn v Egyptském muzeu v Káhiře. Podzemní část pyramidy je poměrně členitá než u jiných pyramid 12. dynastie. Sestává se ze dvou částí. Jedna patřila panovníkovi a druhá jeho dvěma manželkám. Obě části jsou propojeny chodbou. Vchod do panovníkovi části byl od východu, na úrovni nejspodnější vrstvy bloků, poblíž jihovýchodního nároží pyramidy. Za vchodem pokračovala cesta sestupným schodištěm až do vstupní chodby, a pak dál do celé soustavy chodeb, šachet, zátarasů a komor obložených vápencem. Po dvaceti metrech od vchodu se chodba lomila k severu, směrem k panovníkově pohřební komoře. V místě zlomu se k ní od západu připojuje chodba vedoucí do pohřebních komor královen. Centrum celého systému představuje panovníkova pohřební komora, ležící v blízkosti svislé osy pyramidy. Komora má východo-západní orientaci a je obložena bloky bílého jemného vápence. U západní stěny stál sarkofág z červené žuly s klenutým víkem. V sarkofágu však panovník nikdy pohřben nebyl. Vchod do komor královen vedl od západu a ležel ve stejné linii jako východní vchod k panovníkovu hrobu. Vstupní chodba rovněž nejprve sestupovala schodištěm a následně pokračovala k oběma komorám královen. První, západnější, patřila královně Aatě (plným jménem Chnemetnuferchedžetaatě), druhá pak královně která nebyla přesně určena (Neferuptah?). Poblíž západní stěny Aatiny komory ležel sarkofág podobný panovníkovu. Královna zemřela ve věku okolo 35 let. Severně od pyramidy byla objevena řada deseti šachtových hrobů, které patřily členům královské rodiny. Navzdory důmyslnému plánu a pečlivému stavebnímu provedení podzemních prostor, nebyl Amenemhet III. ve své pyramidě v Dáhšúru pohřben. Historie se opakovala. Stejně jako u nedaleké Lomené pyramidy, byla i zde pyramida postavena na nestabilním podloží. Nebyl jím však kompaktní štěrkopísek jako v případě Lomené pyramidy, ale ztvrdlý jíl. Jílem prosakovala spodní voda z nedalekého nilského údolí. V samém závěru stavby se pod obrovským tlakem masívu pyramidy začaly objevovat v některých podzemních místnostech hrozivé trhliny. Pyramida byla dokončena okolo 15. roku panovníkovi vlády a vlastně vzápětí musela být opuštěna. Panovník rozhodl o vybudování nové na mnohem bezpečnějším místě. Tím místem se stala Hawára ve Fajjúmské oáze.

Egypt - pyramida

Egypt - Pyramida Amenemheta III. - Hawára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 102 m
sklon stěny: 48° - 52°
výška 58 m

Vzhledem k nebezpečí stavební katastrofy v samém závěru stavby, se Amenemhet III. rozhodl opustit pohřebiště v Dáhšúru a začal s budováním nové u vesnice Hawára el-Makty na okraji Fajjúmské oázy nedaleko pyramidy Senusreta II. Tuto novou lokalitu si panovník nezvolil náhodou. Amenemhet III. věnoval oáze mnohem větší pozornost než jeho předchůdci. Hlavnímu božstvu oázy nechal postavit chrám v Šedetu (řec. Krokodilopolis). U vesnice Bjahm nehal vztyčit dvě 12 m vysoké křemencové sochy. Již v roce 1843 se do pyramidy pokoušel vniknout Lepsius a čtyři desítky let po něm Luigi Vassalli. Podařilo to až Petriemu v roce 1889. V několika etapách prozkoumal nejen vnitřek pyramidy, ale i obrovský chrámový komplex na jejím úpatí, který svou rozlehlostí a výstavností fascinoval starověké cestovatele a nazvali ho Labyrintem. Pyramida byla postavena v duchu tradic 12. dynastie. Jádro tedy bylo ze sušených cihel a obložení z jemného bílého vápence. Vchod do pyramidy byl od jihu poblíž jihovýchodního nároží. Od vchodu pokračovala sestupná chodba se schodištěm k severu. Byla opatřena četnými zátarasy a obložena vápencem. Několikrát se lomila podél svislé osy pyramidy a nakonec ústila do pohřební komory umístěné téměř v této ose. Po zkušenostech ze stavby v Dáhšúru přijali stavitelé několik opatření ke zvýšení stability pohřební komory. Nejprve ve skalnatém podloží vyhloubili pravoúhlou jámu, zevnitř ji obložili vápencovými bloky, a vytvořili tak boční stěny pohřební komory. Do jámy pak spustili obrovský, více než stotunový křemencový monolit, který komoru zcela vyplnil. V monolitu byla vytesána pravoúhlá jáma a teprve do ní byl spuštěn křemencový sarkofág. Na křemencovém monolitu spočívali vedle sebe jako víko (či strop komory) tři mohutné bloky z téhož materiálu. Ani tuto konstrukci nepovažovali stavitele za dostatečně bezpečnou a tak nad plochou vztyčili sedlovou klenbu z obrovských, více než padesát tun vážících, vápencových monolitů a nad ní pak ještě 7 m vysokou cihlovou klenbu. Vytvořili tak mistrovské dílo bezpečně odolávající obrovskému tlaku pyramidy. Ani takto vybudovaná pohřební komora však neodolala před vykradači a to ani navzdory důmyslnému zamaskování vchodu do komory v dlažbě sousední výše položené předsíně. V současné době je celý podzemní komplex zatopen spodní vodou, prosakující z nedalekého kanálu Bahar Jusuf. Velmi zajímavým se stal nález zbytků dvou dřevěných rakví a alabastrový obětní stůl se jménem princezny Neferuptah, které v pohřební komoře objevil Petrie. Převládla myšlenka, že Neferuptah byla pohřbena spolu se svým otcem, což ba ve 12. dynastii nebylo tak neobvyklé. V 50. letech byla nedaleko objevena téměř zcela zničená pyramida, v jejimž nitru byl nalezen, k překvapení egyptologů, sarkofág se jménem princezny Neferuptah. Její jméno bylo i na některých dalších předmětech z pohřební výbavy. Mumie však v komoře nalezena nebyla. Pokud zde byl někdo pohřben, byla to Neferuptah? Před jižní stranou pyramidy Amenemheta III. Petrie zčásti odkryl zbytky rozlehlého a velmi členitého chrámového komplexu, pravděpodobně Labyrintu antických cestovatelů. Podle Diodora se stal předlohou pro slavný Labyrint pro Mínoa na Krétě. Vzhledem k rozsáhlé devastaci nelze dnes přesně původní plán Labyrintu rekonstruovat. Chrám zaujímal rozlohu asi 28.000 m2. Síní mělo být tolik, kolik bylo egyptských správních krajů, tedy 42. V nich měla být uctívána božstva těchto krajů.

Egypt - Pyramida Amenemheta III. - Hawára

Egypt - Stupňovitá hrobka Chentkaus I. - Gíza

Rozměry hrobky:
strana základny 1. stupně: 45,8 x 45,5 m
výška 1. stupně: 10 m
sklon stěny 1. stupně: 74°
strana základny 2. stupně: 28,5 x 21,0 m
výška 2. stupně: 7 m

Velká dvoustupňová hrobka poblíž Menkaureova údolního chrámu bývala dříve považována za čtvrtou gízskou pyramidu. Až do počátku 30. let minulého století existoval názor, že stavba je nedokončenou pyramidou Menkaureova nástupce Šepseskafa. Teprve výzkum v roce 1932 ukázal, že jde o hrobku královské matky Chentkaus I. Jádro tvoří dva stupně. Spodní stupeň vznikl otesáváním a upravením skalního výběžku do tvaru nízkého komolého jehlanu. Má téměř čtvercový půdorys orientovaný v severo-jižním směru. Původně byl povrch všech čtyř bočních stran zdoben výklenky napodobující nepravé dveře. Mohutná brána z červené žuly umožňovala vstup do hrobky od jihovýchodu. Z předsíně vedly vchody do dvou místností. Jedna z nich byla situována západním směrem a druhá severním. V západní stěně západní místnosti se nacházela dvojice nepravých dveří z červené žuly. Pod jedněmi z nich se otevírala šachta svažující se do podzemní části hrobky. Vedle pohřební komory s dvojicí nepravých dveří ji tvořilo ještě šest malých, pravděpodobně skladištních komor. Ze sarkofágu se podařilo nalézt pouze několik zlomků. Nedlouho po dokončení, snad během první poloviny 5. dynastie, byla hrobka významně přestavěna. Nad západní polovinou byla z vápencových bloků vybudována stavba obdélníkového půdorysu připomínající mastabu. Záměrně nebyla postavena nad středem hrobky, protože by její váha mohla způsobit zhroucení stropů komor ve spodní části. Vznikla tak dvoustupňová stavba neobvyklého tvaru, jejíž boční stěny byly obloženy bílým vápencem. Zdá se, že cílem přestavby byla zásadní koncepční změna hrobky – povýšení jejího statutu, tak aby odrážel postavení její manželky a jejího kultu. Snad pouze stabilita původní skalní hrobky zabránila tomu, aby byla přestavěna na dvou a možná i na třístupňovou pyramidu.

Egypt - Stupňovitá hrobka Chentkaus I. - Gíza

Egypt - Pyramida Chentkaus II. - Abúsír

Rozměry pyramidy:
strana základny: 25 m
výšky pyramidy: 17 m
sklon stěny: 52°

Při jižní straně Neferirkareovy pyramidy lze spatřit zbytky komplexu královny Chentkaus II., pravděpodobně manželky krále Neferirkarea, tvořený malou pyramidou a zádušním chrámem. Tuto domněnku potvrdil Perringův nález z doby výzkumu Neferirkareovy pyramidy. Byl to blok vápence, na kterém bylo napsáno "královská žena Chentkaus". Vykopávky České expedice ve 2. pol. 70. let tuto domněnku potvrdily, zároveň však vyvstaly další otázky v kontextu historických událostí. Pyramida byla postavena jednoduchým a úsporným způsobem z malých bloků vápence, které byly především odpadním materiálem ze sousední Neferirkareovy pyramidy. Bloky byly spojeny hlinitou maltou a uspořádány do třístupňového jádra. Nekvalitní stavební materiál a ne příliš nejpečlivější způsob stavby se podepsaly na postupné devastaci zloději kamene. Její zbytek dnes dosahuje výšky 4 m. Podzemní část je velmi jednoduchá. Vchod byl umístěn ve středu severní stěny těsně nad zemí. Chodba se nejprve svažovala a posléze se měnila na vodorovnou, při čemž se mírně odkláněla k východu. Těsně před ústěním do pohřební komory byl jednoduchý žulový zátaras. Chodba i komora byly postaveny z nevelkých bloků bílého vápence, pouze plochý strop tvořily obrovské bloky z téhož materiálu. V troskách byl nalezen zbytek sarkofágu, cáry obinadel a pohřební výbavy. Na blocích byly nalezeny četná graffita dokládající nelehký průběh stavby a jejího dokončení. Zádušní chrám před východní stranou byl vybudován ve dvou velkých etapách. Obě etapy je možno snadno rozpoznat podle použitého materiálu. Po panovníkově smrti, někdy v průběhu 10. - 11. roku její vlády, musela svou autoritou zajistit právo na trůn zřejmě ještě nedospělého následovníka. Téměř určitě se jím stal Niuserre.

Egypt - Pyramida Iputy I. - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 21 m
sklon stěny: 63°
výška: 21 m

Iputa, další manželka Tetiho a matka Pepiho I., byla pravděpodobně Venisovou dcerou. Její malý pyramidový komplex objevil Loret na samém sklonku 19. století. Pyramida má třístupňové jádro. Před její severní stranou je malá severní kaple, která však nezakrývala, jak bylo zvykem, vchod do podzemních prostor. Do podzemí této pyramidy totiž nevedla od severu chodba, ale svislá šachta, která začínala na úrovni druhého stupně jádra. Hrobka byla totiž původně stavěna jako mastaba a později přebudována na pyramidu. K této stavební změně nastalo, když se Iputin syn Pepi I. stal panovníkem. V pohřební komoře byl nalezen vápencový sarkofág se zbytky cedrové rakve a kosterní pozůstatky ženy ve středním věku.

Egypt - Pyramida Mentuhotepa II. - Dér el-Bahrí

Rozměry pyramidy:
strana základny: 21 x 21 m

Pyramida Mentuhotepa II. se nachází na Vesétském pohřebišti v Dér el-Bahrí, což znamená Severní klášter. Toto místo připomíná písečný záliv vklíněný do divokých a téměř kolmých pískovcových útesů, které padají ze stometrové výšky. Zbytky této obdivuhodné stavby nalezneme vedle Hatšepsutina (rekonstruovaného) chrámu. Z tohoto komplexu je dnes již málo k vidění. Pro dnešní představu Hatšepsutin chrám je jeho malá zmenšenina. Mentuhotep, aby ukázal svou moc, si zde nechal tento pompézní kenotaf postavit. Ve skutečnosti byl pohřben dle Vesétských zvyklostí do skalní hrobky. Pohřební komoru dal vytesat do skalní stěny a před ní dal postavit chrám. Svatyně měla půdorys 40 x 22 metrů a její strop nesl 108 sloupů. Z nádvoří vedla k pohřební komoře podzemní chodba, která měřila 150 metrů. Zádušní chrám tvořily dvě terasy postavené nad sebe, jenž byly vlastně krytými kolonádami. Dolní 60 x 50 metrů a horní 42 x 40 metrů. V obou bylo celkem 254 sloupů. Ze středu chrámu vyrůstala pyramida, jež byla umístěna na masivním podstavci (byla pokryta bílým vápencem). Pyramidu objevil tehdy ještě neznámý Howard Carter roku 1901, když spadl před troskami chrámu z koně. Objevil tak podzemní cestu, 150 metrů dlouhou, jenž vedla do komory umístěné přesně pod špičku pyramidy. Tam našel královu sochu z polychromovaného vápence a dřevěnou rakev s nápisem Reův syn Mentuhotep. Rakev byla prázdná (proč by nebyla, když se jednalo o symbolickou). Areál měl ohradní zeď o rozměrech 160 x 120 m. Na západní straně chrámu se našly hrobky 6-ti jeho manželek a dcer. Na východní straně vedla z teras rampa, jenž navazovala na údolní chrám (cesta byla 1200 m dlouhá a 33 m široká). Ten se nezachoval. Před průčelím obou kolonád byla velká zahrada.

Egypt - Pyramida Pepiho I. - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78 m
sklon stěny: 53° 13´
výška 52 m

Pyramida Pepiho I. pojmenovaná svým vlastníkem Men-nefer-Pepi "Krása Pepiho trvá", se do dějin zapsala snad nejhlouběji ze všech egyptských pyramid. Na konci Staré a zejména na počátku Střední říše se správní centrum vzniklé kolem údolního chrámu této pyramidy stalo nejvýznamnějším místem v celé aglomeraci nejstaršího egyptského hlavního města Bílých zdí. Nové jméno Mennefer (řec. Memfis) vzniklo právě ze zkrácené verze jména pyramidového komplexu Pepiho I. Z někdejší pýchy se do dnešních dnů zachovaly pouze 12 m vysoké rozvaliny. Moderní archeologický výzkum pyramidy zahájil ve 30. letech 19. století Perring. Počátkem 80. let téhož století pronikl do jejího podzemí Masper a zde se také poprvé setkal s Texty pyramid. Šestistupňové jádro je postaveno z malých kousků vápence spojených maltou. Stěny pyramidy byly obloženy bílým vápencem. Plán podzemních prostor se v podstatě neliší od předchozích z konce 5. a počátku 6. dynastie. Chodba obložená vápencem měla sestupnou a vodorovnou část, na jejich přechodu byl vestibul. Chodba byla navíc zesílena na třech místech pomocí červené žuly. Ze stejného materiálu byl i hlavní zátaras se třemi padajícími deskami uprostřed vodorovné části chodby. Ve svislé ose ležela předsíň. Východně od ní další místnost se třemi výklenky. Západně od předsíně pak pohřební komora. Předsíň i pohřební komora měly sedlový strop z obrovských vápencových monolitů. U západní stěny komory stál sarkofág z černé žuly. Na stěnách pohřební komory, předsíně a dokonce i na přístupových chodbách byly vytesány Texty pyramid. Z části se dochovaly na původním místě, zčásti na 3000 zlomcích. Rekonstrukce probíhá pod vedením francouzských egyptologů. Při těchto rekonstrukcích došlo za pomoci moderní techniky k nečekaným objevům. Podařilo se prokázat, že v předsíni a pohřební komoře byly nápisy asi ze dvou třetin předělány z většího typu písma na menší. Neméně zajímavé bylo zjištění, že starší panovníkovo trůní jméno Nefersahor v nich bylo změněno na Merire. Důvody těchto závažných změn dosud nebyly objasněny. U jihovýchodního nároží stála menší kultovní pyramida. I ta však byla velmi poškozena zloději kamene. Přesto se z ní podařilo nalézt část obložení a pyramidia. V okolí pyramidy byly objeveny zbytky pěti pyramid královen, jež hrály v životě Pepiho významnou roli.

Egypt - pyramida

Egypt - Pyramida Pepiho II. - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,75 m
sklon stěny: 53° 13´
výška 52,5 m

Pravděpodobně již v útlém věku se stal Pepi II., mladší syn Pepiho I., spoluvládcem svého staršího bratra Merenrea. Na rozdíl od Merenrea, který zemřel velice mlád, Pepi II. vládl ze všech egyptských faraónů nejdéle. Podle jedněch vládl 94 let, podle jiných "pouze" 64 let. Panovník svou pyramidu nazval "Pepiho život trvá". Počátek archeologického výzkumu je spjat s Perringem, avšak až Maspero v roce 1881 byl tím, kdo pronikl do podzemí pyramidy. Systematický výzkum provedl v letech 1926 - 1932 Jéquier. Podařilo se mu přitom odkrýt i tři malé pyramidové komplexy Pepiho manželek. Poblíž vzestupné cesty rovněž odkryl i pyramidu nevýznamného panovníka 8. dynastie Ibiho a pohřebiště velmožů z konce 6. dynastie. Stupňovité jádro bylo postaveno, podobně jako u předchozí panovníků z konce 5. a 6. dynastie, z malých kusů vápence spojených hlinitou maltou. Na obložení byly však použity bloky velmi kvalitního bílého vápence. Sestupná chodba ze severní strany končila vestibulem. Ve vestibulu na rozhraní sestupné a vodorovné části chodby byly nalezeny zbytky alabastrových a dioritových nádob. Za vestibulem následoval zátaras složený ze tří vertikálně uložených bloků žuly. Na stěnách vodorovné části chodby byly Texty pyramid. Místnost pro uložení panovníkovy sochy neměla žádné výklenky. Předsíň a pohřební komora měly sedlový strop zdobený malovanými hvězdami, stěny byly opět pomalovány Texty pyramid. Západní stěnu pohřební komory zdobily motivy stylizovaného průčelí královského paláce. U téže stěny také ležel sarkofág z černé žuly. Panovníkova mumie nalezena nebyla. U jihovýchodního nároží stála malá kultovní pyramida. Pyramidový komplex Pepiho II. byl posledním královským hrobem ze Staré říše a později se stal vyhledávanou inspirací pro stavitele Střední říše. Jeho součástí jsou i tři malé pyramidové komplexy panovníkových manželek – Neity, Iputy II. a Vedžebtyny, které odkryl Jéquier.

Egypt - Pyramida Pepiho II. - Sakkára

Egypt - Neitina pyramida

Rozměry pyramidy:
strana základny: cca 23,5 m
sklon stěny: 61°
výška pyramidy: 21,5 m

Nejstarší pyramidový komplex ležel u severovýchodního rohu pyramidy. Patřil nejvýznamnější z Pepiho manželek, královně Neitě, nejstarší dceři Ppeiho I. a sestře Merenreově. Tvořila ho malá pyramida a zádušní chrám obehnaný ohradní zdí. Jádro pyramidy sestávalo ze tří stupňů. Bylo postaveno stejným způsobem a ze stejného materiálu jako jádro pyramidy Pepiho II. Vchod do pyramidy byl v dlažbě dvora před středem severní strany pyramidy. Na konci svažující se chodby byl zátaras z červené žuly. U vchodu do pohřební komory byl další zátaras. Komora měla obdélníkový půdorys orientovaný východo-západně. Strop byl plochý a pomalovaný hvězdami, stejně tak jako tři boční stěny komory. Na čtvrté, západní, se sarkofágem bylo namalované stylizované průčelí paláce. V pyramidě mumie nalezena nebyla.

Egypt - Pyramida Iputy II.

Rozměry pyramidy:
sklon stěny: 55°

Pyramida Iputy II. je dnes téměř úplně zničená. Od Neitiny pyramidy se v postatě nelišila. Byla o něco menší a sklon jejich stěn nebyl tak strmý. Zajímavostí je, že jméno panovníkova pyramidového komplexu se stalo součástí královniny titulatury. Mezi tituly Iputy II. však chybí „královská matka“, od 6. dynastie se totiž pyramidy stavěly i pro královny, jejichž synové se nestali faraóny.

Egypt - Vedžebtenina pyramida

Rozměry pyramidy:
strana základny: 23,5 m
sklon stěny: 63° 30´

U jihovýchodního nároží leží pyramidový komplex třetí z manželek Pepiho II. Tvoří ho pyramida, malý zádušní chrám a malá kultovní pyramida. Celý komplex byl obehnán dvěmi ohradními zdmi. Pyramida byla odkryta v tak zdevastovaném stavu, že nebylo snadné určit, jakým způsobem bylo postaveno její jádro. V současnosti lze v rozvalinách spatřit obří bazaltový blok, který byl původně součástí přístupové chodby do pohřební komory.

Egypt - Pyramida Senusreta I. - Lišt

Rozměry pyramidy:
strana základny: 105 m
výšky pyramidy: 61,25 m
sklon stěny: 49° 24´

Senusret I. si zvolil pro svůj pyramidový komplex místo poblíž dnešního Lištu, asi 1,5 km od pyramidy svého otce Amenemheta I. Nazval ji "Senusret shlíží na obě země". Historie výzkumu pyramidy spadá do stejného období jako výzkum pyramidy Amenemheta I. Na stavbu byl použit vápenec z nedalekých lomů. Jádro spočívá na základové plošině z kamenných bloků. Bylo vyztuženo skeletem kamenných zdí. Volný prostor mezi nimi vyplňovala odpadní suť a písek. Obložení tvořily bloky jemného bílého vápence. Na rozdíl od pyramidy Amenemheta I. zde nebylo zjištěno, že by při stavbě bylo použito kamene ze starších pyramidových komplexů. Vchod do pyramidy ležel v dlažbě dvora před středem severní stěny. Nad ním stála tzv. severní kaple (v pozdějším období 12. dynastie se přestala stavět, neboť změnou plánů podzemí a přesunem vchodu na jiná místa zcela ztratila svou funkci). Za vchodem se chodba svažuje k jihovýchodu. U vchodu byla chodba obložena žulou a dodnes v ní vězí až 20 tun těžké zátarasy z téhož materiálu. Celé podzemí je stejně jako u pyramidy Amenemheta I. zatopeno spodní vodou. Předpokládá se, že pohřební komora leží asi 24 m nad základnou. U jihovýchodního nároží stála malá kultovní pyramida. Vyloupena byla již ve starověku a později zničena zloději kamene. Podobně dopadl i zádušní chrám. Naštěstí se dochovaly poměrně velké zbytky dlažby, které umožnily rekonstrukci původního plánu. Na rozlehlém prostranství mezi vnitřní a vnější ohradní zdí bylo objeveno devět malých pyramidových komplexů, tři při jižní a po dvou při západní, severní a východní straně pyramidy. Byli v nich pohřbeni členové královské rodiny. Pyramidy měly i své zádušní chrámy a ohradní zdi. V těchto komplexech a někdy také mimo ležely další pohřební šachty. Z devíti pyramid byli zatím určeni pouze dva z jejich majitelů. Jedna patří královně Nofretě I. a další princezně Itakaietě. Nofret I. byla dcerou Amenemheta I. a manželkou Senusreta I. (tedy i sestrou). Byla první egyptskou královnou, jejíž jméno bylo psáno v kartuši, což do té doby byla výsada pouze faraónů. V roce 1884 došlo severně od zádušního chrámu k významnému objevu. Pod dlažbou pyramidového dvora bylo objeveno deset vápencových sedících soch Senusreta I. v nadživotní velikosti.

Egypt - Pyramida Senusreta I. - Lišt

Egypt - Pyramida Senusreta II. - Láhún

Rozměry pyramidy:
strana základny: 107 m
sklon stěny: 42° 35´
výška 48 m

Senusret II. si zvolil pro svou pyramidu strategické místo při vstupu do Fajjúmské oázy, které věnoval mimořádnou pozornost, poblíž dnešního Láhúnu a nazval ji "V záři se zjevuje Senusret". Počátky archeologického výzkumu se datují do začátků 40. let 19. století provedené Lepsiem, ale její skutečný výzkum zahájil až na samém konci téhož století Petrie. Jeho první pokusy proniknou do podzemí pyramidy byly neúspěšné, protože jej hledal ve středu severní stěny, jak bylo obvyklé ve Staré říši a na počátku Střední říše. Po mnoha pokusech a dlouhém hledání Pertie našel vchod do pyramidy na místě, kde by ho opravdu stěží někdo hledal. Ležel pod hrobkou princezny ve vzdálenosti několika desítek metrů od jižní strany pyramidy. Toto maskování vchodu do pyramidy si vynutily jak náboženské důvody, ale i známé zkušenosti s vykradači hrobů. Jádro bylo postaveno podobným způsobem jako u ostatních pyramid 12. dynastie, tedy ze sušených cihel a s kostrou z kamenných zdí. Pyramida byla postavena na skalnatém pahorku, což výrazně zpevnilo a také urychlilo celou stavbu. Bílé vápencové obložení bylo strháno v 19. dynastii za vlády Ramesse II. a použito pro jeho stavby. Stavitelé zde také použili zajímavou novinku. Kolem pyramidy vyhloubili ve skalním podloží příkop, který vyplnili pískem. Při prudkém lijáku se tak voda stékající ze stěn pyramidy vsákla beze zbytku do písku a nepodmáčela pyramidu a stavby v jejím okolí. Vchod do podzemí, stejně tak jako podzemí, se samo v mnohých ohledech lišilo od minulých plánů. Roli zde sehrála snaha ochránit panovníkův hrob před zloději. Hlavní důvod je však třeba hledat v rovině náboženské. Staré astrální a solární představy ustupovaly a do popředí se dostával kult boha mrtvých Usira. Vnitřní prostory pyramidy připomínají bludiště. Soustava chodeb, šachet a komor jsou ve své závěrečné části uspořádány tak, že obklopují pohřební komoru, která na rozdíl od předchozích pyramid neležela ve svislé ose pyramidy. Komora byla výrazně posunuta k jihovýchodu, stejně tak jako ostatní prostory. Pohřební komora byla orientována ve východo-západním směru. Byla vybudována z žulových bloků včetně klenutého stropu. Ze žuly byl i sarkofág umístěný u západní stěny. Navzdory důmyslnému plánu podzemí a zamaskování vchodu, se zlodějům podařilo panovníkův hrob objevit a vyloupit již ve starověku. Z bohaté pohřební výbavy se podařilo nalézt pouze zlatý ureus pocházející pravděpodobně z panovníkovi sochy. Poblíž severovýchodního nároží byla objevena malá pyramida, o které se předpokládá, že patřila královně. Na západ o ní podél severní strany leželo v řadě za sebou osm velkých mastab členů královské rodiny. Další menší hrobky princezen ležely při východní části jižní strany pyramidy a jak již bylo zmíněno, jedna z nich ukrývala šachtu umožňující vstup do podzemí pyramidy. Východně od ní ležela hrobka princezny Sithathoriunety, v níž Petrie nalezl slavný "illáhúnský poklad".

Egypt - yramida Senusreta II. - Láhún

Egypt - Pyramida Senusreta III. - Dáhšúr

Rozměry pyramidy:
strana základny: 105 m
sklon stěny: 56°
výška 61,25 m

Severovýchodně od Červené pyramidy nedaleko vesnice Dáhšúr si nechal postavit svoji hrobku jeden z nejvýznamnějších panovníků 12. dynastie - Senusret III. Jeho pyramida svými rozměry předčila pyramidy jeho předchůdců. Plánem a pojetím se zcela lišila od předchozích královských hrobek a v dosavadním vývoji znamenala určitý vývojový mezník. Pyramidu zkoumal v letech 1894 - 1895 de Morgan. Jádro bylo postaveno podobným způsobem jako u předchozích pyramid 12. dynastie, tedy s jádrem ze sušených cihel a stěny byly obloženy jemným vápencem. Jádro však nebylo vyztuženo pomocí kamenných skeletů. Stejně jako u pyramidy Senusreta II. v Láhúnu, měl i zde de Morgan problémy najít vchod do pyramidy. Vchod nakonec objevil před západní stranou. Nitro pyramidy tvořilo bludiště chodeb a komor. I zde byla patrná snaha napodobit Usirův hrob. Pohřební komora neležela ve svislé ose pyramidy, ale severozápadně od ní. Byla obložena včetně klenutého stropu žulovými bloky. Při západní stěně komory stál nádherný sarkofág ozdobený 15 nikami. Přes veškeré důvtipné snahy stavitelů se nezabránilo vykradačům hrobů, aby do komory pronikli a vyloupili ji. Stalo se tak pravděpodobně v době hyksóské nadvlády ve Druhé přechodné době, o čemž svědčí zanechané portréty na bílých vápencových stěnách. Zádušní chrám, který se nazýval "Senusret je rituálně očištěn", ležel před východní stranou pyramidy. Nebyl nijak veliký a v pozdějších dobách byl stejně jako pyramida sama téměř úplně zničen. Severně od pyramidy de Morgan odkryl hrobky princezen uspořádané ve dvou galeriích v různé výšce. V hrobkách ve spodní galerii se mu podařilo objevit ve dvou skrýších nádherné šperky a jiné předměty z pohřební výbavy. Na jižní straně odkryl mastaby dalších členů královské rodiny.

Egypt - Pyramida v Médúmu

Rozměry pyramidy:
strana základny: 144 m
výšky pyramidy: 92 m
sklon stěny: 51° 53´

Asi 100 km na jih od Káhiry na okraji Západní pouště se vypíná silueta třístupňové stavby. Podivný věžovitý útvar návštěvníkovi často zastře význam stavby, která byla kdysi pyramidou. Místní obyvatelé jí nazývají el-Haram el-kaddab neboli Falešná pyramida. Pyramida krále Snofrua svým tvarem lákala pozornost již ve středověku. V roce 1799 táhla kolem Médúmu i Napoleonova výprava. Slavný kreslíř Denon však stačil pořídit pouze několik skic a stručný popis. V roce 1837 ji podrobněji prozkoumal a změřil Perring, ale zejména v rove 1843 výprava Lepsiova. Vnitřek pyramidy však stále zůstával nepřístupný. Na počátku osmdesátých let 19. st. ji otevřel spolu s několika mastabami v okolí Maspero. Archeologické výzkumy v roce 1891 provedl zakladatel moderní archeologie Petrie. Nechal prokopat tunel do nitra pyramidy, který ukázal, že se skládá z deseti vrstev, jejichž vnější povrch tvoří dobře opracované bloky vápence. Již od začátků výzkumu, pyramidu zahalovala řada nezodpovězených otázek. Egyptská archeologická expedice vedená Chólím se soustředila na obrovské suťové valy na úpatí pyramidy. Právě tyto valy a zvláštní tvar pyramidy přivedly amerického fyzika a matematika Kurta Mendelssona na myšlenku, že při stavbě pyramidy došlo ke katastrofě. Tato teorie však egyptology nepřesvědčila. Torzo pyramidy dnes dosahuje výšky 65 m. Původně byly pyramida mnohem vyšší, a co je zajímavější, její výška se několikrát měnila v závislosti na úpravách projektu. Pyramida tvoří určitý vývojový mezník přitahující pozornost egyptologů. Médúmskou pyramidou končí řada stupňovitých pyramid a začíná éra pyramid pravých, vyvolaných novými náboženskými představami o podobě královské hrobky. Vysvětlení dnešního bizarního tvaru, ale i mnoha "záhad", které ji obklopují, je třeba hledat v přechodu od jednoho typu pyramid ke druhému. Sonda, kterou Petrie nechal vyhloubit do nitra pyramidy, prokázala, že jádro pyramidy tvoří skloněné vrstvy vápencových bloků opírajících se pod úhlem 75° o blok kompaktního zdiva postaveného na čtvercové základně o straně 38 m. Někteří badatelé ne domnívají, že tato čtvercová stavba netvoří analogii s počáteční mastabou Džoserovy pyramidy. Technika budování jádra pomocí skloněných vrstev archeology nijak nepřekvapila, šlo tehdy o dost rozšířenou techniku. Co je však zaskočilo, byl hladce opracovaný povrch každé vrstvy, tedy zdánlivě nelogický krok, který musel vážným způsobem ohrozit vzájemnou soudržnost vrstev a tím celé stavby. Vysvětlení podal z velké části již Borchardt. Poukázal na fakt, že pyramida byla postavena ve třech etapách, během nichž podstatně měnila svůj vzhled. Nejprve byla na skalnatém podloží postavena sedmistupňová pyramida, které byla snad ještě před jejím dokončením rozšířena na osmistupňovou. Tyto stavební etapy označil Borchardt jako E1 a E2. Následně byla již dokončená stupňovitá pyramida přestavěna na pravou s hladkými stěnami. Tuto etapu již zmíněný badatel označil jako E3. Na rozdíl od etap E1 a E2 nespočívalo rozšíření E3 na pevném skalním podloží, ale na třech vrstvách vápencových bloků položených na písku. Dalším podstatným rozdílem byl způsob kladení bloků. Během etap E1 a E2 se bloky skláněly směrem do středu pyramidy, což výrazně zvyšovalo stabilitu stavby. Naproti tomu během etapy E3 byly bloky kladeny vodorovně. Těchto skutečností si povšiml již Borchardt, čehož využil Mendelssohn pro podporu své teorie, podle níž došlo při dokončování E3 k porušení soudržnosti vazby s předchozí etapou a následnému sesunutí svrchních vrstev. Tato teorie však u většiny egyptologů neobstála a někdy byla dokonce v přímém rozporu s archeologickými nálezy. Podle suťových valů obklopující všechny čtyři strany pyramidyarcheologové usuzují, že destrukce probíhala postupně po dlouhou dobu, a že k žádnému jednorázovému sesuvu zdiva nedošlo. Obrovské valy kolem pyramidy se tak staly na řadu staletí zdrojem stavebního kamene a za vlády Ramesse II. se začalo i s lámáním bloků z obložení. Na rozdíl od vnějšího pláště zůstaly vnitřní prostory nepoškozeny. Vchod do těchto prostor se nachází asi 15 m nad základnou v severo-jižní ose severní stěny. Za vchodem pokračuje sestupnou chodbou, až do úrovně několika metrů pod základy pyramidy, kde se mění na vodorovnou a posléze kolmo stoupá. Šachta ústí do pohřební komory v severovýchodním rohu podlahy. V pohřební komoře se nenalezly žádné důkazy o uložení panovníkovy rakve. V pohřební komoře však žádný sarkofág zřejmě ani nikdy nebyl. Pozoruhodná je i přečnělková (tzv. nepravá) klenba z mohutných vápencových bloků. Stavitelé jí dali přednost před žulovými stropními deskami, aby obrovský tlak hmoty pyramidy nerozdrtil strop pohřební komory. Na východním úpatí pyramidy odkryl Petrie zádušní chrám, postavený z vápencových bloků. Chrám byl jako první postaven na východní straně a ne na severní straně pyramidy, což nepochybě souvisí s celkovou změnou koncepce pyramidového komplexu během etapy E3. Je to rovněž nejlépe zachovalý, téměř nedotčený chrám ze Staré říše, byť velmi jednoduchý. Otevřenou a ne zcela zodpovězenou otázkou je totální změna koncepce stavby při závěrečné etapě E3. Byl opuštěn stupňovitý tvar pyramidy a nahrazen jehlanovitým. Také se změnila orientace celého pyramidového komplexu ve prospěch východo-západní orientace namísto severo-jižní. Tyto změny zřejmě odráží významný posuv v náboženských představách. Podle jiného názoru šlo o posun od astrálních ke slunečním náboženským představám. Další otázkou také zůstává proč Snofru opustil své sídelní město Džedsnofru v dnešním Médúmu a začal budovat o několik kilometrů na sever novou, tzv. Lomenou pyramidu, na pohřebišti v Dáhšúru.

Egypt - Pyramida v Médúmu

Egypt - Radžedefova pyramida - Abú Rawáš

Chufuůf syn opustil královské pohřebiště v Gíze a založil si nové - 7 km severněji - na skalnatých pahorcích u vesnice Abú Rawáš. Pyramidu nazval "Radžedefovo hvězdné nebe." Radžedefova pyramida je umístěna ze všech egypských pyramid nejseverněji. Jako první ji zkoumal Perring a po něm Lepsius. Přes několik dalších výzmumů zůstavají mnohé otázky nevysvětleny. Snad je zodpoví francouzko-švýcarská expedice, která v Abú Rawáši působí od jara 1995. Jádro se skládá zčásti z upraveného podloží a z bloků místního vápence. Do dnešních dnů se z jádra dochovalo asi patnáct horizontálně kladených vstev. Z obložení se nezachovalo nic. Délka strany základny byla 106 m a současná výška dosahuje pouhých 11,4 m. Diskusi vylolává i sklon stěny paramidy 60°, který byl odhadnut podle zbytků opracovaných bloků z červené žuly nalezených před východní stranou pyramidy. Objevily se domněnky, že mohlo jít o velmi strmou pyramidu a později rozebranou, nebo o nedončenou, anebo dokonce o stupňovitou. Každá z teorií má svá pro a proti. Nástup Radžedefa a jeho vláda jsou rovněž zahaleny četnými nejasnostmi. Radžedef byl synem Chufua a jeho druhé manželky libyjského původu. Radžedef zavraždil Chufuova staršího syna Kauaba, který jako syn egyptské královny měl větší šanci stát se Chufuovým nástupcem na trůn. Radžedef se však dočkal odplaty od mladšího Chufuova syna Rachefa, který ho po osmi letech jeho vládnutí také zavraždil a pomstil smrt svého staršího bratra a následně se stal jeho nástupcem.

Egypt - Rachefova pyramida - Gíza

Rozměry pyramidy:
strana základny: 215,25 m
sklon stěny: 53° 10´
výška 143,5 m

Při pohledu z dálky vypadá prostřední z gízských pyramid jako nejvyšší, i když byla původně o 3 m nižší než Chufuova. Stojí na výše položeném místě, má o něco strmější sklon a lépe dochovaný vrcholek, což dojem její velikosti umocňuje. Její původní jméno znělo "Velký je Rachef". Její majitel se původně jmenoval Chufuchaf. Předčasná smrt prince Kauaba, považovaného za následníka trůnu, a poměrně krátká doba vlády dalšího Chufuova syna Radžedefa nakonec přivedly Chufuchafa k moci. Při korunovaci si změnil jméno na Rachef. Svoji pyramidu si však nepostavil v Abú Rawáši, ale vrátil se zpět do Gízy. Dějiny novodobého výzkumu jsou téměř totožné s výzkumem Chufuovy pyramidy. Jako první se do ní neúspěšně pokoušel vniknout v roce 1817 Caviglia. Podařilo se to o něco později Belzonimu, který objevil tzv. horní vchod. V roce 1850 zahájil vykopávky v údolním Rachefova komplexu Mariette. Komplexu věnoval pozornost také Petrie. Systematický archeologický výzkum však provedla v letech 1909 - 1910 německá expedice von Siegelinova. Vynechala ovšem pohřební lodě, jejichž existenci v okolí Rachefovy pyramidy tehdy nikdo nepředpokládal. Byly objeveny až ve 30. letech minulého století při výzkumech které vedl Hasan. Pyramida je postavena na skalnatém výběžku, který zvyšuje stabilitu jádra. Nejspodnější stupně jihozápadního nároží pyramidy jsou dokonce do tohoto výběžku přímo vytesány. Jádro tvoří vodorovně uspořádané, přibližně stejně vysoké vrstvy hrubých bloků vápence pocházejících z lomů přímo u staveniště. Jádro pyramidy však nebylo postaveno tak kvalitně jako v Chufuově pyramidě. Vrstvy nejsou vždy přesně vodorovné, spáry jsou často široké a mezi bloky někdy chybí malta. Obložení bylo z vápence, jen nejspodnější vrstva byla obložena červenou žulou. Z původního obložení se dochovala pouze nevelké část pod vrcholem. Pyramidion a z části i vrchol pyramidy dnes již neexistují. Rachefova pyramida měla být původně větší a měla stát dále k severu. Plán byl však změněn, jako doklad zůstaly jen dva vchody do nitra pyramidy. Původní a starší leží asi 30 m severně, mladší je v severní stěně asi 12 m nad zemí. Starší chodba, někdy také nazývána spodní, je celá vytesána ve skalním podloží. Zpočátku sestupná chodba se mění na vodorovnou a nakonec stoupá, aby se spojila přibližně na úrovni základny pyramidy s mladší, horní cestou. Horní chodba, zpočátku sestupná a obložena bloky červené žuly, přechází po dosažení základny pyramidy ve vodorovnou. V místě zlomu byl zátaras z červené žuly. Navzdory bezpečnostním opatřením si zloději dokázali prorazit chodbu, kterou tento zátaras obešli. Přibližně uprostřed vodorovné chodby se v její východní stěně otevírá krátká pasáž vedoucí do malé místnosti, která pravděpodobně sloužila jako skladiště pohřební výbavy. Chodba pak pokračuje dále k jihu, kde ústí do pohřební komory umístěné ve svislé ose pyramidy. Pohřební komora byla kromě stropu vytesána do skalního podloží a má východo-západně orientovaný půdorys. Sedlový strop, přesahující nad základnu pyramidy, tvoří obrovské vápencové bloky. Poblíž západní stěny, mírně zapuštěn dopodlahy leží sarkofág z červené žuly, opatřený původně zasouvacím víkem. Po Rachefových ostatcích čí zbytcích pohřební výbavy se nedochovaly ani stopy. Umístění i poměrně jednoduchá konstrukce napovídá, že stavitelé se chtěli vyhnout komplikacím provázející stavbu technicky náročného systému v Chufuově pyramidě. U jižní stany pyramidy leží malá pyramida. Její podzemí je jednoduché a skládá se ze sestupné chodby a podzemní komory s půdorysem ve tvaru "T". V komoře byly nalezeny zlomky dřeva a zvířecích kostí. Stopy pohřbu nalezeny nebyly, přesto si někteří egyptologové myslí, že v pyramidě byla pohřbena královna, Rachefova manželka. Nyní se spíše zdá, že se jedná o kultovní pyramidu. Zádušní chrám k pyramidě přímo nepřiléhal, ale byl od její východní stěny oddělen křídlem pyramidového dvora. Má obdélníkový půdorys s východo-západní orientací. Zádušní chrám spojovala s údolním chrámem vzestupná cesta, ze které se dochovaly pouze zbytky. Předpokládá se, že šlo o zastřešenou chodbu z vápencových bloků. Cesta byla posunuta k jihovýchodu. Výškový rozdíl, který cesta překonávala mezi oběma chámy, byl 46 m.

Egypt - Rachefova pyramida - Gíza

Egypt - Raneferefova (nedokončená) pyramida - Abúsír

Rozměry pyramidy:
strana základny: 65,5 m
výšky pyramidy (mastaby): 7 m
sklon stěny: 64° 30´

Jihozápadně od Neferirkareovy pyramidy lze spatřit zpola zavátý nejnižší stupeň jádra pyramidy, která byla až do nedávné doby považována za jednu z největších záhad abúsírské nekropole. Stavby si povšiml již Perring, po něm Lepsius, de Morgan, Borchrdt a další egyptologové. Na jméně stavitele Raneferefa se shodli pouze někteří z nich. Všichni se však shodovali v názoru, že jde o rozestavěnou a předčasně opuštěnou stavbu, která nikdy nesloužila svému původnímu záměru, tj. k pohřbu faraóna. Ve 2. polovině 70. let se opuštěnou památkou začala zabývat archeologická expedice Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy. Některé okolnosti totiž napovídaly, že nedokončená pyramida se nakonec přece jen stala královským hrobem. Jak potvrdilo přesné geodetické zaměření, její severozápadní nároží se mělo dotýkat linie spojující severozápadní rohy Sahureovy a Neferirkareovy pyramidy, která představovala základní osu abúsírského pohřebiště. Podobná osa existuje i na pohřebišti v Gíze. Zde ji představuje linie spojující jihovýchodní nároží pyramid Chufua, Rachefa a Menkaurea. Obě linie, gízská i abúsírská, směřují do prostoru Heliopole, kde se protínají. Jejich průsečík se pravděpodobně nacházel v chrámu slunečního boha Re, respektive v obelisku, který představoval podle starých Egypťanů "pevný bod" tehdejšího světa. Raneferef byl nejstarším synem krále Neferirkara a královny Chentkaus II. Raneferef zemřel velice mlád, ve staří okolo 20-ti let. Stavbu pyramidy stačil tedy pouze zahájit. Pyramida, jejíž původní jméno znělo "Božská je moc Raneferefova", nestála na pevném podloží, ale na základové plošině postavené ze dvou vrstev mohutných vápencových bloků. Stavba jádra byla poměrně jednoduchá, ve vodorovných, asi 1 m vysokých vrstvách. Pohřební komora leží mírně pod úrovní základny pyramidy. Sondáž v sestupné chodbě a i v roce 1995 zahájený odkryv suti v pyramidě potvrdily, že podzemní místnosti pyramidy byly stavebně dokončeny. Lze předpokládat, že plán se v podstatě neliší od plánů jeho předchůdců. V době kdy byly dokončeny vnitřní prostory a stavba dosáhla výšky prvního stupně, Raneferef pravděpodobně zemřel. Dokončení komplexu pak bylo z ekonomických a časových důvodů nemyslitelné. Stavební projekt byl pak drasticky změněn. Dokončený první stupeň byl obložen hrubě opracovanými bloky bílého vápence a nahoře pokryt tenkou vrstvou jílu. Hrobka tak získala tvar velké mastaby.

Egypt - Raneferefova (nedokončená) pyramida - Abúsír

Egypt - Sahureova pyramida - Abúsír

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,5 m
výšky pyramidy: 48 m
sklon stěny: 50° 30´

Sahure si pro svůj pyramidový komplex vybral místo u dnešního Abúsíru, poblíž Veserkafova slunečního chrámu - svého předchůdce. Není zcela jasné, proč si Veserkaf vybral toto pusté místo, tak vzdálené od svého pyramidové komplexu v Sakkáře. Stavitelé Sahureova komplexu místo nazvali "V září se zjevuje Sahureova duše". V základních rysech navazoval na předchozí hrobky, ale v uspořádání, volbě stavebního materiálu a zejména v pojetí reliéfní výzdoby se v mnohém lišil. Již ve starém Egyptě byl zdrojem inspirace a dodnes je považován za vývojový mezník královské hrobky. Dnes Sahureova pyramida připomíná nevelkou hromadu kamene. Její současná výška je 36 m. Snad díky tomu nebudila u prvních badatelů velký zájem. Do podzemních prostor pronikl až Perring a po něm provedla krátký výzkum výprava Lepsiova. Následovalo půl století nezájmu. Pyramida byla znova otevřena de Morganem, ale ani tento výzkum netrval příliš dlouho. Základní výzkum provedl až na počátku 20. let minulého století Borchardt. Na základě jeho výzkumu se stal Sahureův komplex památkou prvořadého významu. V současné době je pyramida zkoumána Egyptskou správou pod vedením Zahiho Hawáse. Sahureova pyramida stojí na nevelkém pahorku na okraji pouště, asi 20 m nad nilským údolím. Podloží pyramidy nebylo nikdy zkoumáno, ale podle sousední Ptahšepsesovy mastaby se soudí, že nestojí na skále, ale na plošině vytvořené nejméně ze dvou vrstev hrubě opracovaných vápencových bloků. Dnešní špatný stav neumožňuje stanovit ani některé základní údaje, jako jsou její vzhled, rozměry a zejména plán podzemních místností. Jádro bylo šestistupňové, složené z hrubě opracovaných vodorovně kladených bloků místního, málo kvalitního vápence. Obložení tvořily dobře opracované bloky bílého vápence dovezeného z Massary na protějším břehu Nilu. Při zaměřování pyramidy se stavitelé dopustili pozoruhodné nepřesnosti. Jihovýchodní roh je ve srovnání se severovýchodním posunut o 1,58 m k východu, tzn. že půdorys není čtvercový. Vchod do pyramidy leží těsně nad základnou severní stěny. Krátká sestupná chodba ústí do malého vestibulu, za kterým následuje zátaras z červené žuly. Pak se chodba mírně zvedá. Krátce před vstupem do předsíně pohřební komory se chodba mění na vodorovnou. Chodba je postavena z vápence a na třech místech zpevněná červenou žulou. Předsíň se nachází přímo ve vertikální ose pyramidy a stejně jako západněji položená pohřební komora, byla v minulosti zloději kamene zničena tak, že dnes nelze přesně určit původní plán. Komory měly sedlový strop složený ze tří nad sebou umístěných obrovských vápencových bloků. Před východní stranou pyramidy stojí zádušní chrám. Měl dvě části, veřejnou a soukromou. U jihovýchodního nároží stála malá kultovní pyramida s délkou strany 15,7 m a výškou 11,6 m. Měla vlastní ohradní zeď. Její jádro bylo původně dvoustupňové. Rovněž i ona byla již v minulosti zdevastována zloději kamene.

Egypt - Sahureova pyramida - Abúsír

Egypt - Sechemchetova pyramida - Sakkára

Na radu svého přítele Lauera se začal mladý egyptský egyptolog Ghoném věnovat odkryvu čtyř rohů záhadné stavby jihozápadně od Džoserova pyramidového komplexu. K velkému překvapení obou egyptologů se ukázalo, že se jedná o nároží vápencové ohradní zdi, rozsáhlého, dosud neznámého, pyramidového komplexu. Podle výklenků ve zdi nebylo pochyb, že se jedná o stavbu ze 3. dynastie. V průběhu několika let v první polovině 50. let archeologické poznatky začaly přibývat. Ukázalo se že, komplex byl vybudován na nerovném skalnatém podloží. Stavitelé proto museli nejprve srovnat terén a postavit mohutné, někdy až 10 m vysoké, terasy. Není zcela jasné, proč bylo zvoleno toto, na úpravy tak náročné místo a navíc tak odlehlé, že by pyramidu bylo z nilského údolí jen stěží vidět. Sechemchetův komplex byl až nápadně podobný komplexu Džoserovu. Tuto podobnost vysvětluje graffito na ohradní zdi, které obsahovalo jméno Imhotepovo – stavitele Džoserova pyramidového komplexu. Ghonémovy vykopávky ukázaly, že se pyramida dochovala do výšky 8 m a nikdy nebyla dokončena. Původně byla projektována jako stupňovitá. O počtu (6-7) stupňů se egyptologové dodnes přou. Jádro bylo postaveno metodou skloněných vrstev. Odhaduje se, že při těchto parametrech by pyramida dosáhla výšky okolo 70-ti metrů, tedy asi o 10 m více než Džoserova. Zvýšená pozornost byla věnována výkopům na severní straně pyramidy, kde se předpokládalo objevení vchodu. To se také podařilo. V severojižní ose pyramidy byl objeven 80 m svažující se tunel, vedoucí do pohřební komory. Tunel byl přerušen svislou chodbou, která provázela jak podzemní částí, ale i zdivem nadzemní části pyramidy. Šachta bylo součástí zabezpečovacího systému pohřební komory. V šachtě se podařilo nalézt předměty různého stáří a charakteru. Mimo jiné v něm byl nalezen zlatý poklad obsahující 21 náramků, mušliček a korálků potažených zlatou fólií. Poklad představuje zatím nejstarší sbírku staroegyptských zlatých šperků. Pod vertikální šachtou, asi 47 m před pohřební komorou, se ve východní stěně svažujícího se přístupového tunelu otevírá vchod do řady hřebenovitě uspořádaných úzkých a dlouhých skladištních komor. Pohřební komora se nachází až na samém konci svažující se chodby asi 32 m pod základnou pyramidy a přesně v její svislé ose. V severo-jižně orientované komoře ležel alabastrový sarkofág s dokonale hlazeným povrchem. Neměl víko, ale posuvnou čelní stěnu se dvěma otvory k provlečení manipulačního lana. Ghonémovi se při pohledu na sarkofág zatajil dech. Posuvná stěna byla zapečetěna a na sarkofágu ležely zbytky uschlé kytice. Po jeho otevření, ale následoval šok. Sarkofág byl prázdný. Stejně jako v případě Džoserovy pyramidy, i zde se počítalo s objevem tzv. jižního hrobu. To se také podařilo, když byly objeveny zbytky jižního křídla ohradní zdi. Lauerovi se ji podařilo nalézt až po čtyřech letech, v roce 1967. Nadzemní část tvořila mastaba postavená z vápencových bloků. Vchod byl od západu. Dlouhá, k východu se svažující chodba, přerušena svislou šachtou, přecházela na dolním konci na vodorovnou a ústila do malé pohřební komory. V chodbě poblíž komory byly objeveny zbytky malé dřevěné rakve a pozůstatky asi dvouletého chlapečka, snad Sechemchetova syna. Komora byla vyloupena zloději již ve starověku. Ghonémovy a Lauerovy výzkumy ukázaly, že podle původního projektu měl být komplex menší, jen pyramida měla být vyšší. Německý archeolog Hanns Stock vyslovil domněnku, že Sechemchetův komplex byl původně projektován jako kopie komplexu Džoserova. Vzhledem k nepředvídaným okolnostem však nebyl dokončen a rozestavěný byl zasypán a změněn na obrovskou mastabu, jejíž vnější stěny tvořila ohradní zeď.

Egypt - Tetiho pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 78,5 m
sklon stěny: 53° 13´
výška 52,5 m

"Trvalá jsou místa (kultu) Tetiho", tak nazval svůj pyramidový komplex první panovník 6. dynastie Teti. Ironií osudu je dnešní stav pyramidy a nepatrné pozůstatky zádušního chrámu. Teti svou pyramidu vybudoval nejseverněji ze všech pyramid v Sakkáře. Historie moderních archeologických výzkumů má obvyklé schéma: V roce 1839 ji zkoumal Perring, krátce po něm na přelomu let 1842-43 Lepsius. Jako "první" do ni vnikl v roce 1881 Maspero, veden snahou najít Texty pyramid. Po těchto prvotních průzkumech následovalo mnoho dalších. Jádro pyramidy mělo pět stupňů. Vchod do podzemí ležel pod dlažbou dvora severní kaple na severní straně pyramidy. Chodba byla postavena z vápencových bloků. Na jejím začátku a konci byla navíc zesílena obložením z červené žuly. Jako hlavní zátaras sloužily tři žulové padací desky umístěné zhruba uprostřed vodorovné části chodby. Předsíň a západně od ní orientovaná pohřební komora měly sedlový strop, tvořený třemi vrstvami mohutných vápencových bloků. Vrchol nejspodnější vrstvy ležel zhruba na úrovni základny pyramidy. U západní stěny pohřební komory ležel sarkofág, vyloupený již v dávných dobách, spolu s pohřební výbavou. Stěny předsíně a pohřební komory zdobily Texty pyramid, strop hvězdnou oblohou napodoboval podsvětí. Poblíž jihovýchodního nároží pyramidy stála menší kultovní pyramida obklopena vlastní ohradní zdí. Údolní chrám objeven nebyl a ani vzestupná cesta zatím nebyla zkoumána. V okolí pyramidy vzniklo velké pohřebiště. Leží na něm malé pyramidové komplexy Tetiho manželek Iputy I. a Chuity, a dále hrobky slavných vezírů Mereruky a Kagemniho, v nichž se dochovala nádherná reliéfní výzdoba.

Chuitina hrobka

Hrobka Tetiho manželky Chuity je poněkud záhadná. Mezi egyptology existují názory, že se možná vůbec nejedná o pyramidový komplex. Hrobka leží severně od Tetiho pyramidy, v sousedství pyramidového komplexu další panovníkovy manželky Iputy I. Byla objevena v roce 1898 Loretem, který ji sám za pyramidu nepovažoval. Její archeologický výzkum dosud nebyl dokončen.

Egypt - Tetiho pyramida - Sakkára

Egypt - Velká Sfinga - Gíza

Velká sfinga, místními lidmi nazývaná Abú el-hol - "Otec děsu", představuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže, panovníka. Je 73,5 m dlouhá a 20 m vysoká. Byla vytesána z výběžku vápencového skalního podloží. Eroze vypreparovala jednotlivé vrstvy a vtiskla památce její dnešní podobu. Sfinga je orientovaná poměrně přesně ve východo-západním směru s hlavou k východu. Tělo Sfingy bylo původně pomalováno načervenalou okrovou barvou, jejíž zbytky jsou také patrné na pokrývce hlavy. Podle nejnovějších výzkumů byla původně dokončena pouze přední, z dálky viditelná část. Na místě, na kterém stojí, byly lomy, v nichž se těžil kámen na stavbu jádra Chufuovy pyramidy. Stavba tedy mohla být zahájena v této době, nikoliv však dříve. Navzdory některým informacích sdělovacích prostředků, mezi egyptology stále převládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým a že vznikla teprve při stavbě jeho pyramidového komplexu. Již v době 18. dynastie pravděpodobně došlo k její první rekonstrukci a za vlády Thutmose IV. byly odstraněny písečné návěje a vybudovány ohradní cihlové zdi. Mezi předními tlapami byla postavena malá svatyně, z níž se do dnešních dnů dochovala stéla z červené žuly se slavným nápisem. Vypráví o tom, jak mladý Thutmose IV. znaven lovem v okolí pyramid usnul u Sfingy. Ve snu k němu Sfinga promluvila a požádala ho, aby z ní odstranil návěje písku. Za tuto službu mu byl přislíben královský trůn. K dalšímu čištění došlo v Římské době, za Marka Aurelia a Septima Severa. K poslednímu velkému čištění okolního prostoru došlo až ve 20. letech minulého století. Chrám sfingy před předními tlapami byl objeven Baraizem v roce 1925 - 1926. Na základě archeologických a stavebních okolností se předpokládá, že chrám Sfingy byl postaven Rachefem, ale až v době, kdy již stál panovníkův údolní chrám. Mezi oběma chrámy však neexistovalo přímé spojení.

Egypt - Velká Sfinga - Gíza

Egypt - Venisova pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 55,75 m
sklon stěny: 56°
výška 43 m

Několik stovek metrů jihozápadně od Džoserovy pyramidy si nechal vybudovat poslední panovník 5. dynastie, Venis, svůj monumentální pomník. Ačkoliv je Venisova pyramida ze všech pyramid Staré říše nejmenší, do dějin se zapsala do té doby nevídanou věcí. Jako první pyramida v dosavadní historii budování pyramid byly její vnitřní prostory zdobeny tzv. Texty pyramid. Pyramida, která se kdysi nazývala "Krásná jsou místa (kultu) Venisova", dnes připomíná nevelkou hromadu, skromně se krčící ve stínu slavné Džoserovy stupňovité pyramidy. Přes její dnešní neutěšený stav, neušla pozornosti Perringově i Lepsiově, byť jen velmi povrchně. Podzemní prostory však zůstaly neprozkoumány už do roku 1881, kdy do nich pronikl Maspero, povzbuzený krátce před tím úspěšnými objevy Textů pyramid v pyramidách Pepiho I. a Merenrea. Systematické archeologické výzkumy jejího okolí zahájil z Masperova pověření v letech 1889 – 1903 Barsanti, jehož práce byla velmi úspěšná. Jádro pyramidy bylo sestaveno z menších, hrubě opracovaných bloků místního vápence. Obložení pak, jak bylo zvykem, z pečlivě opracovaných a vyhlazených bloků bílého vápence. V nejspodnějších vrstvách se obložení dochovalo na původním místě, zčásti pak bylo zrekonstruováno, a to zejména na jižní straně pyramidy. Právě na této straně byl vytesán nápis princem 19. dynastie Chamuesetem, připomínající rekonstrukci tehdy již poškozené pyramidy, který se podařilo ze zlomků částečně sestavit. Nad vchodem do sestupné chodby vedoucí do nitra pyramidy stála původně jednoduchá tzv. severní kaple o jedné místnosti, z níž se do současnosti dochovaly pouze základy. Za vchodem následovala chodba složená ze dvou částí. Sestupné a vodorovné. Uprostřed vodorovné části byly tři mohutné monolity, které sloužily jako hlavní zátaras. Chodba ústila do malé předsíně a následně do pohřební komory. Obě komory měly sedlový strop. U západní, alabastrem obložené stěny, ležel bazaltový sarkofág. Zbývající stěny komory a stěny předsíně zdobily Texty pyramid, vytesané v hlubokém reliéfu a omalované zelenou barvou. Strop zdobily žluté hvězdy na modrém pozadí. U jihovýchodního nároží stála malá kultovní pyramida. Obě pyramidy byly obehnány mohutnou, přes 7 m vysokou, kamennou zdí. Součásti Venisova komplexu byla i stavba ve tvaru dvojice lodí jižně od horní části vzestupné cesty. Pravděpodobně v ní byly uloženy dvě dřevěné lodě štíhlého tvaru, symbolizující denní a noční bárku slunečního boha, k jehož družině se faraón po smrti připojil. Zvláštností komplexu jsou hrobky královen, které nejsou ve tvaru pyramid, ale mastab.

Egypt - Venisova pyramida - Sakkára

Egypt - Veserkafova pyramida - Sakkára

Rozměry pyramidy:
strana základny: 73,30 m
sklon stěny: 53°
výška: 49 m

Zakladatel 5. dynastie Veserkaf si nechal postavit svou pyramidu v bezprostředním sousedství Džoserovy, nejstarší ze všech pyramid. Svůj pyramidový komplex nazval "Čistá jsou Veserkafova (kultovní) místa". Jejímu dnešnímu stavu však spíše odpovídá místní arabský název el-Haram el-macherbíš, doslova "Zruinovaná pyramida". Vchod do pyramidy objevil již v roce 1831 Orazio Marucchi, ale v roce 1939 do jejího nitra pronikl zlodějským tunelem až Perring. Majitel pyramidy však zůstával neznámý. Teprve o sto let později se ukázalo, že v pyramidě byl pohřben Veserkaf. Následovaly další dvě expedice. Jádro pyramidy bylo postaveno podobně jako následující pyramidy 5. dynastie ve vodorovných vrstvách. Ke stavbě byly použity hrubě opracované bloky místního, málo kvalitního vápence. Stěny pyramidy byly obloženy bloky velmi kvalitního bílého vápence z protějšího břehu Nilu. Vchod do podzemních komor ležel v dlažbě dvora před severní stěnou pyramidy. U pyramid předchozí 4. dynastie vchod ležel přímo v severní stěně pyramidy. Do podzemních komor vedla zpočátku sestupná, posléze vodorovná chodba. V polovině vodorovné části byl zátaras z červené žuly v podobě jedné padající desky. Hned za ním byl ve východní stěně chodby vchod do komory s půdorysem písmena T, pravděpodobně sloužící jako sklad pohřební výbavy. Chodba následně končila 10 m pod základnou pyramidy v předsíni pohřební komory umístěné ve svislé ose pyramidy. Krátkou pasáží západně od ní je umístěna pohřební komora. Předsíň i pohřební komora jsou obloženy jemným vápencem. Ze stejného materiálu je i sedlový strop. U západní stěny pohřební komory Perring nalezl zbytky nezdobeného sarkofágu. Po Perringově návštěvě podzemí v pyramidě nikdo nebyl a popis podzemních prostor je tedy poněkud neurčitý a stručný. Od jeho návštěvy je vchod zavalen sutí a po zemětřesení v roce 1991 se situace ještě zhoršila. Na rozdíl od všech předchozích pyramidových komplexů nebyl zádušní chrám postaven ani před severní, jak bylo pravidlem v 3, dynastii, ani před východní stranou pyramidy, jak bylo pravidlem ve 4. dynastii. Byl postaven před jižní. Orientace chrámu je naprosto unikátní a její vysvětlení není snadné. Existují čtyři teorie vysvětlující tuto orientaci. Často jsou spojeny s právě vrcholícím slunečním kultem nebo jednoduše s nedostatkem místa na východní straně pyramidy. Rekonstrukce chrámu je vzhledem k jeho velké devastaci velmi obtížná. Ani pozice kultovní pyramidy není typická. Není umístěna u jihovýchodního nároží, ale u jihozápadního. Z jejího jádra se dochovaly pouze dva nejnižší stupně. Její podzemní komora byla přístupná od severu. Jižně od Veserkafova komplexu leží menší královnina pyramida. Vzhledem k velké devastaci objektu je její rekonstrukce velice obtížná a mnohdy pouze hypotetická. Pyramida měla původně třístupňové jádro. Základna pyramidy původně měřila 25,15 m a dosahovala výšky 17 m. Podzemní část tvoří předsíň a pohřební komora. Obě mají sedlový strop a jsou stejně veliké. Jméno Veserkafovy manželky dodnes není známo.

Egypt - Veserkafova pyramida - Sakkára

Autor článku: Martina M., Faraon.wz.cz

TOPlist