Egypt

Egypt, země pyramid, faraónů, písečných pláží, zlatavého slunce a pestrobarevného vodního světa.

Egypt

Doporučujeme: Nadace Tomáš Krsek Foundation | podpora nadaných českých studentů.

Historie Egypta - Zemědělství starověkého Egypta

Už v Neolitě se údolí Nilu vyznačovalo vynikajícími klimatickými podmínkami, a to do takové míry, že se v něm usadili nomádi jako farmáři spolu s dobytkem, sadili len a domestifikovali dobytek, osly, ovce a husy. Život do značné míry ovlivňoval Nil. Civilní kalendář dělil rok podle záplav na období před nimi, během nich a po nich. Život v krajině se řídil podle rytmu záplav. Po kulminaci záplav nastal čas na výsadbu, což bylo asi uprostřed října a začátkem listopadu. Hlavní úrodou byla dvojřadová (klasová) obilná tvrdá pšenice, ale pěstoval se i ječmen, který se využíval speciálně při vaření piva. Mouka nebyla v tomto období ještě tak důležitá. V dubnu a květnu byla žeň shromažďována a skladována v sýpkách. Písaři vedli poměrně přesné záznamy o úrodách. Údaje o úrodě ječmene byly zaznamenavány na payrusový svitek černým inkoustem, o pšenici zase červeným. Záznamy o rozdělení obilí pro dělníky a pekárny byly vedeny velmi přesně.

Zahradnictví v Egyptě

Zahradnictví bylo velmi důležitou součástí egyptského hospodářství. Zahrady byly obehnané zdmi a kanály je dělily na políčka. Okolo bazénů rostly keříky datle, palmy, vosková húje (lidově Kristova koruna), svatojánský chléb, stromky, hřebeničky, vrby a také částečně ovocné stromy s fíky. Pěstovaly se i granátová jablka, ringle a jablka. Tyto zahrady podléhaly zvláštní dani. Ze zeleniny se v zahradách pěstovala cibule, česnek, fazole, pór, hlávkový salát, čočka, tykev, melouny, ale také bylinky či koření (koriandr, jalovec, kmín a olejniny jako sezam, ricínová semínka, nebo slunečnice). Červenému vínu se celkem dobře dařilo v nilské deltě a oázách, kde rostlo ve speciálně postavených vinicích. Vinná réva se sadila do dír (výmolů), které potom naplnili úrodným bahnem a obklopili navýšeným okrajem, aby udržoval vodu. Byla pravidelně zalévaná a hnojená trusem holubů, kteří se chovali v holubnících ve vinicích. Zdá sa vám to zvláštní? A co potom víno z éry Ramesse II. (19. dynastie) z jeho sídla v Pi-Ramesse, které bylo z vinic, hnojených koňskou močí z jeho velkých královských stájí?

Dřevo - dřevárenství

Důležitá čásť průmyslu spočívala v produkci stavebního dřeva, které zabezpečovalo materiály pro výrobu rakev, nábytku a velmi širokého spektra předmětů. Stavební dřevo se požadovalo při stavbě střech, lodí, obrovských prostorů a na lešení při stavbě chrámů. Velké množství dřeva bylo spalováno při koncové úpravě vyrobené keramiky a také v metalurgii (hutnictví). Na březích Nilu rostlo kdysi mnohem více stromů, ale staletími se jejich počet výrazně snížil. Najdůležitějšími druhy byly sykomora, nilská akácie, hřebenička, datlová palma a moruše. Jen vezír mohl udělit povolení na kácení velkých stromů. Tvrdé dřevo, jako cedr a eben, se dováželo z Núbie a Libanonu. Snad ani není potřeba dodávat, že patřilo k velmi vzácným druhům. Půda smíchaná s pozáplavovými naplaveninami plnými živin se velmi dobře hodila na pěstování přepotřebné plodiny - lnu. Z lnu se vyráběly nejen běžné oděvy, ale i kostýmy na slavnosti, ceremónie či obřady. Bavlna se v Egyptě začala pěstovat až v Pozdní době. Včasné a hojné záplavy nebo dobrá úroda byly předmětem náboženských slavností, procesí a obřadů. Lidé a knězi se obraceli na Mina, Renenutet, Neper ztělesňujících plodnost země a na Usíra.

Dobytek

Nejdůležitějším aspektem chovu dobytka byla produkce masa a mléka, potom následovalo získávání kůže, kožešiny, vlny, rohů, vajec a tuku. Domestifikovaná zvířata také zabezpečovala hodnotnou práci na polích a při přepravě těžkých nákladů. Počty stád se udržovaly nebo navyšovaly plenitelskými útoky, hlavně do Sýrie, Libye a Núbie. Ramesse II. se tak vychloubal, že zajal 3609 kusů dobytka, 184 koní, 86 oslů a 9136 hus a dovezl je do Egypta. Kráva, primární opora lidí, patřila k nejcennejším zvířatům. Hospodářská zvířata žila ve velkých stádech a když záplavy opadly, byla dopravená na obrovské pastviny v močálech západní Delty, kde se krmila rostlinami, které se na to pěstovaly. Začátkem léta se zvířata vracala na své domovské pastviny a byla sčítána pro daňové účely. Krátkonohý dobytek byl ustajován v kotcích na vykrmení a používán na sakrální obětování při záhrobních kultech a uctívaní bohů. Kravské mléko bylo hodnotným produktem. O zvířata se velmi dobře starali a aby se nemohly zaběhnout nebo je někdo ukrást, svazovaly se jim nohy dohromady. Zabíjeli je podřezávaním hrdel. Před použitím zkontroloval zabité zvíře inspektor, který byl na to určený. Slavný papyrus z 12. dynastie nazývaný také "veterinární papyrus" z El-Lahun pojednává dokonce i o líčení kravských nemocí.

Ovce, prasata, husy, osli

Chovaly se jak ovce, tak husy. Dlouhosrsté ovce se zakroucenými rohy byly nahrazené v průběhu Střední říše plemenem chudonohé vlněné ovce a tuk byl velice ceněn. Husí kůže poskytovala voduvzdornost, důležitá to vlastnost při přepravě suchými pouštními oblastmi Egypta. Prasata se chovala na otevřených výbězích i v chlívech, ale nebyla moc ceněná. Nálezy ale popisují, že i přes nízké ocenění prasat, bylo vepřové maso velmi oblíbeným jídlem. V zemědělství se zvířata využívala i na zašlapávaní semen do hlíny. Antilopy a gazely měly také důležitou úlohu. Mimo jiné sloužily jako posvátná zvířata a jako zdroj rohů. To samé platilo o kozorožcích nebo hyenách, u kterých ale nikdy nebyla domestifikace úplně úspěšná. A oslovi lenivost nehrozila celkem určitě. Využívali ho nejen lidé, ale i bohové. Pokud oslíka někdo neměl, mohl si ho pronajat nebo půjčit (za trojnásosnou cenu ženské služebné). Kůň přišel do Egypta s Hyksósy, ale jeho využití bylo zpravidla jen vojenské. Arabský velbloud také zdomácněl, ale nejdříve sloužil při přepravě zboží přes poušť v Pozdní době.

Drůbež

Specifickým odvětvím zemědělství byl chov drůbeže. Kačeny, labutě, husy, hrdličky či jeřábi se chovali na drůbežích farmách a krmili se nudlemi a namáčenými rostlinami. O kuřeti, které "dává život denně", se poprvé hovoří až v Nové říši. Ale jako domestifikované zvíře dosáhlo významu až v Pozdní době.

Lov

Egypt se vyznačoval obrovskými lovnými plochami, které ležely na cestě migrujících ptáků, kteří byli lovení skládacími nebo vrhacími sítěmi v papyrusové houštině anebo na vodě. Ve stromech a keřích se lovilo pomocí jemných sítí.

Ryby

Další základní potravou byla ryba, kterou lovili háky, do sítí nebo košíků. Ve východní deltě ve Fajjúmu byly bohaté lovné území ryb.

Daně a administrativa zemědělství

Hodnotná zvířata byla předmětem zdaňování. Od 2. dynastie se hodnota dobytka a jiných zvířat zaznamenávala a vyznačovala i do egyptského kalendáře. Během Nové říše měla např. kráva hodnotu dobré poloviny hektaru orné půdy. Od Střední říše byly státní a chrámové stáda správou "starosty" města (obce). V průběhu Nové říše byla správa dobytka převedená do rukou královského správce dobytka (dozorce nad dobytkem). Stáda často měla svá vlastní jména a zvířata byla identifikována podle značek. V souladě se staroegyptskou dogmou, že půda patří králi samotnému, se k této problematice i tak přistupovalo. Vlastník půdy tak nebyl vlastníkem v plném významu, ale vlastně správcem. Panovník, jako jediný vlastník půdy, kontroloval průměr produkce - výnosy polí, zvířat, rostlin, semen, úrodu zrna, ovoce a zeleniny, tak jako i kanálů, vodních nádrží. Krajina byla rozdělená na administrativní jednotky. Tyto jednotky, tzv. nómy nebo oblasti, byly města/obce s polemi a pomocnými budovami. Administrativa pyramid nebo velkých chrámů byla separátní. Provinciální úředníci administrovali nómy (oblasti) pokrývající plochy s průměrem 23 - 24 aruras (10 aruras odpovídalo asi 2,75 ha). Asi od 3. dynastie už panovník přiděloval půdu i sloužícím státním úředníkům, což se postupně rozvinulo do soukromého vlastnictví. Později, v Nové říši, dostávali váleční veteráni nebo členové jiných povolání pole na kultivaci v souladě se zkvalitňováním jejich života. Standardní velikost takového pole byla mezi 3 až 5 aruras (podle sociálního postavení). Zařazení nebo zvířata na práci si "hospodář" mohl pronajmout od státu. Práce v zemědělství byla organizována v línii plánovaného hospodářství. Většina Egypťanů byla "k pronájmu" a pracovala na státních nebo chrámových pozemcích. V souladě s dekretem mohli být tito lidé pronajatí do služby jako oráči, hlídači stád, nebo dělníci na stavbách kanálů a hrází. Nemohli práci odmítnout a byli zavázaní své oblasti. Proporcionalita byla požadována centrálními sýpkami, kvůli zabezpečení dostatečného množství zásob nejen pro bežný rok, ale i pro případ špatné úrody v následujícím roce. Kvóta, kterou měl oblastní správce zabezpečit, byla determinována nejvyšší úrovní zaznamenanou Nilometrem během posledních záplav. Potom bylo každé individuální pole znovu zmapované. Za významné tribúty (poplatky) byly považované pytle zrní (obilí), hovězí dobytek, ale také víno nebo med. Během Nové říše pronajatá půda věnovaná veteránům musela zabezpečit 5 pytlů obilí na každých 10 pytlů celkové úrody pole. Ve zbývajících oblastech produkce existovaly fixné kvóty. Zaznamenalo se, že např. rybář měl povinnost zabezpečit 5000 ryb ročne. Pokud kvótu nenaplnil, byl potrestán. Celková rozloha půdy využívané v zemědělství za této éry byla cca 6 mil. aruras a populace dosahovala počtu cca 4,5 mil. V období Ptolemaiovců některé 2/3 z 3/4 orné půdy byly osázené obilninami. V souladě s principy rozložení hospodářství, byly úrody skladované v obilnicích - sýpkách, aby bylo obyvatelstvo zabezpečeno po celý rok. Zemědělští pracovníci, ale také obchodníci či úředníci, vojáci - všichni byly zaměstaní jako odborníci ve své profesi. Během těžkých dob bylo bežné, že se neplatila mzda. Soudní dokumenty zaznamenaly vzpouru kvůli platbě obilím, znamenající značné škody v hospodářství. Z dostupných staroegyptských zdrojů se nedala celkem přesně určit roční produkce obilí. Obilí, jako prostředek platby, bylo předmětem fluktuace hodnoty závislé na období nebo záplavách. Ječmen byl často i dvakrát dražší než pšenice. Práce na půdě bola životně důležitá. Rolníci (pracující na poli) často kontrastovali s urozenými úředníky (zobrazováni s tvrdými bílými vlasy a mozoly). Rolničina neopouštěla človeka ani v životě po smrti.

Autor článku: Martina M., Faraon.wz.cz

TOPlist